Profil absolventa

 

 Po ukončení studia absolvent samostatně čte i náročná technická schémata a na tomto základě chápe funkci jednotlivých součástí, prvků, agregátů a celků strojních zařízení při jejich výrobě, montáži, či údržbě. Používá jednotlivé druhy výrobní, technické a servisní dokumentace, rozlišuje materiály používané ve strojírenství a strojní součásti z hlediska jejich správné funkce.

 Umí volit a navrhovat pracovní postupy jednotlivých operací a v souladu s technologickými požadavky i sled operací při výrobě, montáži, údržbě a opravách. Absolvent umí samostatně měřit neelektrické veličiny, kontrolovat a posoudit kvalitu vyrobených (opravených) součástí, smontovaných skupin a celků, provést jejich funkční zkoušky a samostatně vypracovávat protokoly o měření a zkouškách.

 Absolvent umí ke zvýšení produktivity práce a v souladu s ekonomickými, technologickými a bezpečnostními požadavky efektivně využívat běžné prostředky výpočetní techniky.

 Příprava vytváří předpoklady pro to, aby absolvent po příslušné praxi byl schopen vést menší výrobní, kontrolní, servisní, opravárenské a prodejní úseky, útvary a provozy technického zaměření v průmyslu, službách i ve sféře soukromého podnikání. Profil absolventa dotváří SOU (ISŠ) podle potřeb jednotlivých regionů, požadavků příslušných okresních úřadů práce a zaměstnavatelských svazů, se kterými je škola, realizující přípravu, v úzkém styku.

 

Podle uvedených podmínek lze přípravu zaměřit tak, aby absolvent měl prohloubené vědomosti např. v oblasti:

- výroby, montáže, oprav a uvádění do provozu složitých a nejsložitějších strojů a zařízení užívaných v různých (i nestrojírenských) odvětvích a byl popř. schopen (po příslušné asistenské praxi) tyto činnosti řídit ;

- klasických a progresivních technologií třískového obrábění a dělení materiálu směřujících ke stále vyšší tvarové složitosti a přesnosti součástí a tyto vědomosti uměl aplikovat při navrhování technologických postupů, nářadí a přípravků apod.;

- pracovních činností spojených s tvářením, sléváním, tepelnou a povrchovou a úpravou povlaky kovů a tyto vědomosti uměl aplikovat při navrhování technologických postupů apod ;

- plynárenských zařízení a jejich provozu, v oblasti automatizace a řízení plynárenského provozu, jeho ekonomiky a organizace, problematiky topných plynů, jejich uskladňování a čistění, výpočtu a projektování plynovodů, problematiky obsluhy, údržby a oprav plynárenských zařízení, montáže rozvodných zařízení, znalosti příslušných bezpečnostních předpisů a provádění revizních činností;

- technické údržby a oprav základní a speciální techniky, jakož i dalších agregátů strojů a zařízení používaných v požární ochraně, v organizaci a řízení požární prevence a ochrany v soustavě orgánů státní správy, včetně řízení menších pracovních kolektivů;

- provozu strojů, užívaných v určité technologické oblasti, (a to i v nestrojírenských odvětvích) při jejich komplexní automatizaci a ekonomice jejich provozu, ovládal k tomu potřebné teoretické základy mechaniky a měl přehled o konstrukčních principech strojů a zařízení, diagnostice jejich závad a zásadách zabezpečování jejich provozuschopnosti.

 

Uvedené okruhy představují pouze příklady možného zaměření výuky. Podle podmínek regionu a stavu trhu práce je však možno přípravu zaměřit na další specializace strojírenského charakteru. Obsah přípravy však vždy rozšiřuje a prohlubuje již získané odborné vzdělání, a to hlavně rozšířením teoretických znalostí a vybudování systému těchto znalostí na úroveň odpovídající úplnému střednímu odbornému vzdělání.

V souladu s profilací absolventů může škola doplnit název studijního oboru uvedením jeho zaměření (např. 24-18-4, 23-18-6 Provozní technika pro plynárenství, obrábění materiálů apod.).