CHARAKTERISTIKA VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU

1.  Pojetí a cíle  vzdělávacího programu 

Studijní obor mechanik seřizovač je určen pro přípravu pracovníků pro řízení, seřizování, obsluhu a údržbu všech druhů a typů konvenčních a číslicově řízených obráběcích strojů, obráběcích center, obráběcích linek a jejich příslušenství, jiné techniky prostřednictvím programovatelných automatů, k obsluze a programování výrobních strojů, zařízení a technologických pracovišť (strojů s číslicovým řízením a jejich technologických sestav, víceprofesních buněk, výrobních systémů sestavených z výrobních buněk, transferových linek apod.) vybavených výpočetní technikou, řídícími systémy NC a CNC.

Vzdělávací program směřuje k přípravě flexibilního absolventa, schopného začlenit se      v relativně krátké době po ukončení přípravy (resp. postupně již během ní) do občanské společnosti, v profesní sféře pak schopného výkonu povolání převážně v průmyslových provozech.

 Nepominutelným cílem je také příprava absolventa, jehož prvotní profesionalizace je jak ve všeobecně vzdělávací, tak v odborné složce na úrovni, umožňující další vzdělávání v různých krátkodobých specializačních či rekvalifikačních kurzech, ale i studium, vedoucí k dosažení vyšších úrovní vzdělání.

Výchova absolventa, schopného uvedených cílů dosáhnout, je charakterizována:

-         vyšším podílem všeobecné vzdělávací složky, 

-         profilovanou odbornou složkou vzdělávání,

-         klíčovými dovednostmi, které prolínají  mezipředmětově celý výchovně vzdělávací proces. 

2.  Charakteristika obsahových složek 

Vzdělávací program obsahuje všeobecně vzdělávací a odborné předměty, které jsou zařazeny do skupiny povinných předmětů. Tyto předměty zahrnují předměty základní (a), obsahující učivo povinné pro všechny školy, vyučující obor, a předměty výběrové (b), které volí škola s ohledem na zamýšlenou profilaci oboru. V souladu s jejich volbou škola volí i obsah učiva

Výběrové předměty obsahují učivo, které prohlubuje a rozšiřuje vědomosti pro zvolené směrování přípravy. Zařazení těchto předmětů do učebního plánu a jejich obsah je v kompetenci ředitele školy, který při jejich výběru přihlíží k situaci na trhu práce, k požadavkům Úřadů práce, podnikatelské a výrobní sféry, popř. dalším relevantním skutečnostem.

Nepovinné předměty zařazuje škola v souladu se zájmy žáků a možnostmi školy. Nabídka může být rozšířena o další, v poznámkách neuvedených předmětů.

Struktura vzdělávacího programu je vyjádřena učebním plánem.

a) všeobecné vzdělávání

Pojetí všeobecně vzdělávací složky vzdělávacího programu vychází z potřeb žáka a z celospolečenských požadavků. V učebních osnovách jednotlivých všeobecně vzdělávacích předmětů jsou formulovány obecné i specifické cíle, kterých má být dosaženo, aby byl naplněn profil absolventa.

 Všeobecné vzdělávání se skládá z těchto oblastí:

-         jazykové vzdělávání (realizuje se v předmětu český jazyk  a literatura i v cizích jazycích), výuka cizím jazykům  v oborech 3. vzdělávací úrovně navazuje na vyučování cizím  jazykům na škole, kde žák plnil povinnou školní docházku, jejím obecným cílem je vytvářet  předpoklady pro budoucí zapojení žáků do vzájemné komunikace  mezi příslušníky různých národů,

-         společenskovědní vzdělávání (realizuje se v předmětech občanská nauka a dějepis),

-         estetické vzdělávání (realizuje se v literární složce předmětu  český jazyk a literatura),

-         matematické vzdělávání (realizuje se v předmětu matematika),

-         přírodovědné vzdělávání (realizuje se prostřednictvím předmětů  fyzika a chemie),

-         ekologické vzdělání (realizuje se v předmětu především ekologie, avšak k ekologické výchově přispívají i další všeobecné a odborné předměty),

-         oblast tělesné kultury (zahrnuje tělesnou výchovu a  zdravovědu),

-         vzdělání v informační technologii (realizuje se v předmětu práce s počítačem).

Ekologická výchova se realizuje ve všech předmětech, zvláště však v občanské nauce. Také je samozřejmou a významnou součástí všech předmětů odborného vzdělávání.

 b) odborné vzdělávání

 Odborné vzdělávání je strukturováno do tří etap. První etapa, realizovaná v 1. a 2, ročníku přípravy, má obecnější charakter a tvoří základ, z větší části společný všem strojírenským oborům. Jejím hlavním cílem je seznámení žáků s cíli přípravy, se základními prostředky technické komunikace, zejména však s pracovním prostředím, s obsahem a charakterem činností, vykonávaných v povoláních ve strojírenství.

 Druhou etapou je šířeji koncipovaná základní příprava na strojírenská povolání, jejichž obsahem jsou především činnosti, vyskytující se při zpracování kovových materiálů.

Ve třetí etapě, realizované ve 3. a 4. ročníku se vědomosti a dovednosti žáků dále prohlubují, lze je však také rozšiřovat určitým směrem, což představuje první fázi profesní specializace. Obsah vyučovacích předmětů technologie a odborný výcvik lze v této etapě směrovat do určité konkrétní oblasti, s ohledem na zájmy žáků, popř. potřeby zaměstnavatelů. Odborný výcvik se v tomto období (nebo alespoň v jeho závěru) doporučuje realizovat na reálných pracovištích firem po dobu alespoň 10 týdnů. Cílem tohoto období je nejen aplikovat žákovy dosavadní dovednosti na výkon činností vyskytujících se při obsluze, řízení, opravách  a seřízení konkrétních druhů zařízení, ale především v poznání pracovního prostředí, organizace práce, pracovního tempa, nároků na pracovníky, dále i kontakt se zaměstnanci a zaměstnavateli a rozšíření pracovních zkušeností.

V souladu s danými požadavky škola zařadí příslušný výběrový předmět, jehož učební osnovu sama navrhne. Rovněž zařazené ukázky učebních osnov těchto předmětů (Stroje a zařízení, Laboratorní cvičení atd.) může škola využít (popř. s vhodnými úpravami).

 c) klíčové dovednosti

Vzdělávací program vede žáky k dlouhodobému cílenému osvojování klíčových dovedností, které jsou zaměřeny na integraci a následnou praktickou aplikaci jak poznatků     a vědomostí obecně i odborně teoretického charakteru, tak i dílčích praktických dovedností, získaných v jednotlivých předmětech. Jde o komunikativní, personální a interpersonální dovednosti, dovednosti řešit problémy a problémové situace, numerické aplikace a dovednosti pracovat s informacemi včetně základů práce s osobním počítačem.

 Již od 1. ročníku přípravy se směřuje k realizaci jednotlivých cílů klíčových dovedností ve všech vyučovacích předmětech. Osvojování komunikativních dovedností probíhá především v českém jazyce a literatuře, kde je zvláštní důraz kladen na samostatné ústní i písemné projevy žáků. Stejně je tomu i ve výuce cizího jazyka. Samozřejmě i v odborných předmětech vyučující tyto dovednosti záměrně pěstují a zdokonalují.

Sociální aspekty komunikativních dovedností, personální a interpersonální dovednosti a dovednosti řešit problémy a problémové situace jsou zohledněny především ve výchově k občanství (např. v tématech pojednávajících o sebepoznávání a sebevýchově, mezilidských vztazích, kde žáci aktivně a samostatně uvažují o této problematice - formou písemného zpracování vlastní úvahy na dané téma, v rámci různých skupinových diskusí, apod.). Obdobně probíhá realizace těchto dovedností i v tělesné a zdravotní výchově (např. při podrobném rozboru jednání jednotlivých žáků při kolektivní sportovní hře, rozboru chování drogově závislých atp.). Dovednosti pracovat s informacemi a pracovat uživatelským způsobem s osobním počítačem jsou realizovány především ve vyučovacím předmětu práce    s počítačem, od 2. ročníku jsou aplikovány při řešení praktických úkolů (např. formou zpracování písemné dokumentace na PC o průběhu řešení praktického úkolu). Podle individuálních schopností někteří žáci zpracovávají na PC část technické dokumentace také v jednodušších grafických editorech, běžně používaných v praxi.

 Vzhledem k uplatnění v profesi je od 2. ročníku přípravy zvláštní pozornost věnována dosažení výchovných a vzdělávacích cílů v oblasti numerických aplikací. Cíle numerických aplikací jsou realizovány průběžně při řešení komplexně koncipovaných praktických úkolů simulujících reálné pracovní situace. V úkolech jsou integrovány a aplikovány poznatky především z oblasti matematiky, fyziky, chemie a návazně také technického kreslení, strojírenské technologie, strojnictví, technologie a ekonomiky.

Úkoly jsou žákům předkládány ve formě žákovských projektů, které obsahově navazují na učivo probrané v příslušných předmětech a mají postupně komplexnější a složitější charakter. Jejich zadávání a řešení probíhá počínaje 3. ročníkem. O přesnějším časovém vymezení rozhodují vyučující, kteří žákovské projekty zadávají. Téma každého žákovského projektu je řešeno zpravidla skupinou žáků ( například 5 až 15 žáků dle náročnosti a rozsahu řešení). Témata projektů jsou volitelná žáky a konzultována vyučujícími, důraz je kladen na převážně samostatnou práci skupiny a také na společné hodnocení realizovaného projektu. Stěžejní činností žáků při řešení projektů jsou zaměřeny na realizaci cílů komunikativních a řešení problémových situací, využitím projektové metody ve výuce dochází také k realizaci cílů z ostatních oblastí klíčových dovedností.

Součástí tohoto souboru učebních dokumentů je i ukázka jednoho ze žákovských projektů, která představuje možnou formu jejich zadávání.

3.  Organizace výuky 

Studium je organizováno jako čtyřleté denní. Organizace výuky se řídí platnými právními předpisy. Stěžejním dokumentem pro organizaci přípravy je učební plán, který je součástí vzdělávacího programu.

 Konkretizaci učebního plánu zajistí škola v souladu s požadavky Standardu středoškolského odborného vzdělávání.

Odborný výcvik lze organizovat v dílnách SOU, SOŠ, v SPV, popř. PPV a na pracovištích firem. V průběhu 3. a/nebo 4. ročníku by měl žák alespoň 10 týdnů získávat pracovní zkušenosti na reálných pracovištích firem. Cílem tohoto období je především poznání pracovního prostředí, organizace práce, pracovního tempa, nároků na pracovníky, ale i kontakt se zaměstnanci a zaměstnavateli a rozšíření pracovních zkušeností.

4.  Metodické přístupy 

Metody a formy vzdělávání volí vyučující se zřetelem k charakteru předmětu, konkrétní situaci ve vyučovacím procesu a dle možností školy. Cílem je vytvářet  a rozvíjet profesní schopnosti a vlastnosti žáků včetně schopností jednat se spolupracovníky, estetického cítění   a vztahu k životnímu prostředí. Důležitou součástí výchovy je vyučování odbornému výcviku ve spolupráci s podnikatelskou sférou v provozních podmínkách, popř. v podmínkách jim se co nejvíce blížících.

Při hodnocení žáků je kladen důraz na praktické vědomosti a dovednosti.

Pojetí výuky ve všech všeobecně vzdělávacích předmětech vychází z následujících tezí:

-         předpokládá se vhodná motivace, která žáka přivede k zájmu  o učivo,

-         ve výuce se dává přednost aktivizujícím metodám práce žáků, důraz je kladen na             dovednosti (včetně intelektuálních  dovedností), na ovlivňování žákových postojů, za tím účelem je  prováděn pečlivý výběr potřebných vědomostí, bez nichž je  získání určitých dovedností a ovlivnění postojů nemožné,

-         příklady pro konkretizaci a aktualizaci učiva jsou vybírány  z hlediska žákových životních zkušeností tak, aby mu co nejvíce  k pochopení učiva napomáhaly,

-         ve  všech  předmětech  se předpokládá  důsledná zpětná vazba, čímž se rozumí neustálé sledování toho,  zda a do jaké míry jsou cíle naplňovány.

V odborné složce vzdělávání preferují vyučující činnostní pojetí výuky. Toto pojetí naprosto převládá ve vyučovacích předmětech výpočetní technika a odborný výcvik, vyučující jej však uplatňují v největší možné míře i v ostatních teoretických odborných předmětech, např. zadáváním úloh, které žáci samostatně (popř. v týmech) řeší. Tímto způsobem jsou žáci připravováni k samostatnému výkonu příslušného povolání, tedy i k řešení problémových situací, které se při tomto výkonu běžně vyskytují.

Jednotícím přístupem k oběma vzdělávacím složkám je cílevědomé působení všech vyučujících, směřující k tomu, aby si žáci osvojili klíčové dovednosti, zabezpečující jejich žádoucí profesní mobilitu.

Za účelem realizace výchovných a vzdělávacích cílů klíčových dovedností jsou již          od 1. ročníku aplikovány ve výuce jednotlivých předmětů především diskusní metody, metody řešení problémových úkolů, metody řešení mezních a konfliktních situací, inscenační metody, hry aj..

Od 3. ročníku je zavedena projektová metoda výuky, která spočívá v zadávání a řešení komplexních praktických úkolů - žákovských projektů, integrujících dílčí složky obsahu vzdělávání vzdělávacího programu. V jejím rámci budou navozovány přímé podmínky pro aktivní a intenzívní učební činnost žáků, jako např. vhodné sociálně - interakční komponenty vyučování, vědomí cíle ve společné činnosti kolektivu žáků a učitele, zdůraznění motivačních předpokladů vyučování řešením praktických cílů žákovských projektů, navozování a řešení problémových situací apod.

Výše uvedené metody a didaktické postupy přímo směřují k dosažení jednotlivých formativních cílů klíčových dovedností.

5. Požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, hygienu práce a požární ochranu

Neoddělitelnou součástí teoretického i praktického vyučování je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požární ochrany a hygieny práce.

Ve výchovně vzdělávacím procesu musí výchova k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci vycházet z platných právních předpisů, zákonů, prováděcích vládních nařízení, vyhlášek         a norem. Výklad musí směřovat od všeobecného ke konkrétnímu, tj. specifickému pro učební obor.

V prostorách určených pro vyučování žáků je třeba vytvořit podle platných předpisů podmínky pro zajišťování bezpečnosti a hygieny práce. Je nevyhnutelné žáky o bezpečnosti    a ochraně zdraví při práci poučit.

Nácvik a procvičování činností odpovídajících pracím, které jsou v souladu s vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 261/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů, mohou žáci vykonávat při výuce pouze v rozsahu stanoveném učební osnovou. Pokud to vyžaduje charakter činností, stanoví učební osnova z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci     a hygieny práce podmínky, za kterých je možné výuku provádět.

Základními podmínkami bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se rozumí:

1.      Důkladné seznámení žáků s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci,  

2.      protipožárními předpisy a s technologickými postupy.

3.      Používání technického vybavení, které odpovídá bezpečnostním a protipožárním

4.      předpisům.

5.      Používání osobních ochranných pracovních prostředků podle platných předpisů.

6.      Vykonávání stanoveného dozoru.

Stupně dozoru jsou vymezeny následovně:

Práce pod dozorem vyžaduje trvalou přítomnost osoby pověřené dozorem, která dozírá na dodržování BOZP a pracovního postupu. Tato osoba musí všechna pracovní místa zrakově obsáhnout tak, aby mohla bezprostředně zasáhnout v případě porušení bezpečnostních předpisů a pracovních pokynů nebo ohrožení zdraví.

Při práci s dohledem osoba pověřená dohledem zkontroluje pracoviště před zahájením práce a pokud všechna pracovní místa zrakově neobsáhne, pak je v průběhu prací obchází a kontroluje.

Stanovení příslušného stupně dozoru na konkrétní probírané téma odborného výcviku je povinností vedoucích pracovníků příslušného učňovského zařízení v závislosti na charakteru tématu, příslušných předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a hygieny práce a na podmínkách jednotlivých pracovišť, kde žáci požadavky příslušného tematického celku plní.

6.  Další specifické podmínky

6.1  Zdravotní požadavky na uchazeče

Pro přijetí do studijního oboru přicházejí do úvahy hoši a dívky s normální tělesnou zdatností s dobrou nervosvalovou reakcí, s dobrým zdravotním stavem, kteří netrpí duševní poruchou nebo vadou, záchvatovými stavy. Do úvahy nepřicházejí uchazeči se závažnými vadami nebo chorobami pohybového ústrojí, zejména s vadami horních končetin a poruchou jemných motorických funkcí, s vadami nebo chorobami srdce, s těžkými chorobami dýchacího ústrojí. Nepřípustné jsou těžké a zhoršující se vady očí, poruchy barvocitu. Připouští se zrak 5/10, 5/10 s brýlemi. Nepřipouští se poruchy sluchu. Nevhodné pro změněnou pracovní schopnost. Do studijního oboru mohou být přijati jen uchazeči, u kterých je zdravotní způsobilost doložená stanoviskem lékaře.