CHARAKTERISTIKA VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU
|
Kmenový obor: |
23-51-H Zámečník, zámečnické práce a údržba |
|
Učební obor: |
23-51-H/001 Zámečník |
|
Vstupní předpoklady žáků: |
splnění povinné školní docházky a přijímacích kritérií, zdravotní způsobilost uchazeče doložená stanoviskem lékaře |
|
Délka a forma studia: |
3 roky, denní studium |
Vzdělávací program směřuje k přípravě flexibilního absolventa, schopného začlenit se v relativně krátké době po ukončení přípravy (resp. postupně již během ní) do občanské společnosti.
Aby bylo možno absolventy učebního oboru připravit k výkonu povolání (v profilu absolventa), je obsah přípravy koncipován jako systém, poskytující na jejím počátku základní vědomosti a dovednosti společné řadě strojírenských povolání. Další fáze přípravy pak tento základ dále rozšiřuje. Postupná orientace umožňuje přípravu na konkrétní povolání a v závěrečné fázi posléze i specializaci přípravy uvnitř těchto povolání. Uvedená koncepce je umožněna jednak uspořádáním učebního plánu zařazením výběrových předmětů a variabilitou počtu hodin předmětů povinného základu (viz poznámky k učebnímu plánu), jednak možností volby obsahu odborného výcviku v závěru přípravy a volby na něj navazujícího obsahu vyučovacího předmětu technologie.
Tato variabilita obsahu, popř. i nabídka vhodných nepovinných vyučovacích předmětů umožňují také směrování obsahu přípravy tak, aby se absolventi učebního oboru mohli uplatňovat jak v oblasti průmyslu, tak v drobných živnostenských provozovnách v souladu s regionálními podmínkami a aktuálním stavem trhu práce.
Nepominutelným cílem je také příprava absolventa, jehož prvotní profesionalizace je jak ve všeobecně vzdělávací, tak v odborné složce na úrovni, umožňující další vzdělávání v různých krátkodobých specializačních či rekvalifikačních kurzech, ale i studium, vedoucí k dosažení vyšších úrovní vzdělání.
Výchova absolventa, schopného uvedených cílů dosáhnout, je charakterizována vyšším podílem všeobecně vzdělávací složky, šířeji profilovanou odbornou složkou vzdělávání, cíleným pěstováním klíčových dovedností, které prolínají mezipředmětově celý výchovně-vzdělávací proces.
Vzdělávací program obsahuje všeobecně vzdělávací a odborné předměty, které jsou zařazeny do skupiny povinných předmětů. Tyto předměty zahrnují předměty základní (a), obsahující učivo povinné pro všechny školy, vyučující obor, a předměty výběrové (b), které volí škola s ohledem na zamýšlenou profilaci oboru. V souladu s jejich volbou škola volí i obsah učiva 3. ročníku v předmětech technologie a odborný výcvik.
Výběrové předměty obsahují učivo, které prohlubuje a rozšiřuje vědomosti pro zvolené směrování přípravy. Zařazení těchto předmětů do učebního plánu a jejich obsah je v kompetenci ředitele školy, který při jejich výběru přihlíží k situaci na trhu práce, k požadavkům úřadů práce, podnikatelské a výrobní sféry, popř. dalším požadovaným skutečnostem.
Nepovinné předměty se zařazují v souladu se zájmy žáků a možnostmi školy. Nabídka může být rozšířena o další, v učebním plánu neuvedené předměty.
Struktura vzdělávacího programu je vyjádřena učebním plánem.
Pojetí všeobecně vzdělávací složky vzdělávacího programu vychází z potřeb žáka. V učebních osnovách jednotlivých všeobecně vzdělávacích předmětů jsou formulovány obecné i specifické cíle, kterých má být dosaženo, aby byl naplněn profil absolventa.
Všeobecné vzdělávání se skládá z těchto oblastí:
- jazykové vzdělávání (realizuje se v předmětu český jazyk a literatura i v cizích jazycích), výuka cizím jazykům v oborech 2. vzdělávací úrovně navazuje zpravidla na vyučování cizím jazykům na škole, kde žák plnil povinnou školní docházku, jejím obecným cílem je vytvářet předpoklady pro budoucí zapojení žáků do vzájemné komunikace mezi příslušníky různých národů,
- společenskovědní vzdělávání (realizuje se v předmětu občanská nauka),
- estetické vzdělávání (realizuje se zejména v literární složce předmětu český jazyk a literatura),
- matematické vzdělávání (realizuje se v předmětu matematika),
- přírodovědné vzdělávání (realizuje se prostřednictvím předmětu fyzika a předmětu základy ekologie a chemie),
- ekologické vzdělání (realizuje se především v předmětu základy ekologie, avšak k ekologické výchově přispívají i další všeobecné a odborné předměty),
- oblast tělesné kultury (zahrnuje tělesnou výchovu a výchovu ke zdraví),
- vzdělání v informační technologii (realizuje se v předmětu práce s počítačem).
V učebních osnovách jednotlivých všeobecně vzdělávacích předmětů jsou formulovány obecné i specifické cíle, kterých má být dosaženo, aby byl naplněn profil absolventa.
Odborné vzdělávání je strukturováno do tří etap. První etapa, realizovaná v 1. ročníku přípravy, má obecnější charakter a tvoří základ, z větší části společný všem strojírenským oborům. Jejím hlavním cílem je seznámení žáků s cíli přípravy, se základními prostředky technické komunikace, zejména však s pracovním prostředím, s obsahem a charakterem činností, vykonávaných v povoláních ve strojírenství.
Druhou etapou je šířeji koncipovaná základní příprava na strojírenská povolání, jejichž obsahem jsou především činnosti, vyskytující se převážně při zpracování kovových materiálů.
Ve třetí etapě, realizované převážně ve 3. ročníku, se vědomosti a dovednosti žáků dále prohlubují, lze je však také rozšiřovat určitým směrem, což představuje první fázi profesní specializace. Obsah vyučovacích předmětů technologie a odborný výcvik lze v této etapě směrovat do určité konkrétní oblasti, s ohledem na zájmy žáků, jejich rodičů, popř. potřeby zaměstnavatelů. Odborný výcvik se v tomto období (nebo alespoň v jeho závěru) doporučuje realizovat na provozních pracovištích, kde žákovy dosavadní dovednosti jsou aplikovány na výkon specifických činností, vyskytujících se při výrobě a opravách konkrétních druhů výrobků a zařízení. V souladu s nimi škola také zařadí příslušný výběrový předmět, jehož učební osnovu sama navrhne. Rovněž zařazené ukázky učebních osnov výběrových předmětů může škola využít (popř. s vhodnými úpravami).
Vzdělávací program vede žáky k dlouhodobému cílenému osvojování klíčových dovedností, které jsou zaměřeny na integraci a následnou praktickou aplikaci jak poznatků a vědomostí obecně i odborně teoretického charakteru, tak i dílčích praktických dovedností, získaných v jednotlivých předmětech. Jde o komunikativní, personální a interpersonální dovednosti, dovednosti řešit problémy a problémové situace, numerické aplikace a dovednosti pracovat s informacemi včetně základů práce s osobním počítačem.
Již od 1. ročníku přípravy se směřuje k realizaci jednotlivých cílů klíčových dovedností ve všech vyučovacích předmětech. Osvojování komunikativních dovedností probíhá především v českém jazyce a literatuře, kde je zvláštní důraz kladen na samostatné ústní i písemné projevy žáků. Stejně je tomu i ve výuce cizího jazyka. Samozřejmě i v odborných předmětech vyučující tyto dovednosti záměrně pěstují a zdokonalují.
Sociální aspekty komunikativních dovedností, personální a interpersonální dovednosti a dovednosti řešit problémy a problémové situace jsou zohledněny především v předmětu občanské nauky kde se žáci prostřednictvím metod dramatické výchovy, založených na učení prožitkem a vlastní zkušeností v jednání, zejména různých typů a druhů her, učí orientovat se v sobě i ve světě (poznávat druhé lidi, vstupovat do sociálních vztahů, kooperovat a komunikovat, ale i akceptovat odlišnosti a přejímat etické normy atp.). Obdobně probíhá realizace těchto dovedností i v tělesné a zdravotní výchově (např. při podrobném rozboru jednání jednotlivých žáků při kolektivní sportovní hře, simulována rozborem chování drogově závislých, atp.). Dovednosti pracovat s informacemi a pracovat uživatelským způsobem s osobním počítačem jsou realizovány především ve vyučovacím předmětu práce s počítačem, od 2. ročníku jsou aplikovány při řešení žákovských projektů (např. formou zpracování písemné dokumentace na PC o průběhu řešení žákovského projektu). Podle individuálních schopností někteří žáci zpracovávají na PC část technické dokumentace také v jednodušších grafických editorech, běžně používaných v praxi.
K dovednosti vyhledávat potřebné informace, ale i informaci přijímat (např. zvažovat jejich hodnověrnost a objektivitu) přispívají podle svého charakteru další vyučovací předměty.
Vzhledem k uplatnění v profesi je od 2. ročníku přípravy zvláštní pozornost věnována dosažení výchovných a vzdělávacích cílů v oblasti numerických aplikací. Cíle numerických aplikací jsou realizovány průběžně při řešení komplexně koncipovaných praktických úkolů simulujících reálné pracovní situace. V úkolech jsou integrovány a aplikovány poznatky především z oblasti matematiky a fyziky a návazně také technické dokumentace, strojírenské technologie, strojnictví, technologie a ekonomiky.
Úkoly jsou žákům předkládány ve formě žákovských projektů, které obsahově navazují na učivo probrané v příslušných předmětech a mají postupně komplexnější a složitější charakter. Jejich zadávání a řešení probíhá průběžně ve 2. ročníku. O přesnějším časovém vymezení rozhodují vyučující, kteří žákovské projekty zadávají. Téma každého žákovského projektu je řešeno skupinou žáků (2 až 15 žáků dle náročnosti a rozsahu řešení). Témata projektů jsou volitelná žáky a konzultována vyučujícími, důraz je kladen na převážně samostatnou práci skupiny a také na společné hodnocení realizovaného projektu. Přesto, že stěžejní činnosti žáků při řešení projektů jsou zaměřeny na realizaci cílů numerických aplikací, využitím projektové metody ve výuce dochází také k realizaci cílů z ostatních oblastí klíčových dovedností.
Studium je organizováno jako tříleté denní. Organizace výuky se řídí platnými právními předpisy. Stěžejním dokumentem pro organizaci přípravy je učební plán, který je součástí vzdělávacího programu.
Učební plán je zpracován v souladu s požadavky Standardu středoškolského odborného vzdělávání.
Odborný výcvik lze organizovat v dílnách SOU, v SPV, popř. PPV. V průběhu 2. a/nebo 3. ročníku by měl žák alespoň 10 týdnů získávat pracovní zkušenosti na reálných pracovištích firem. Cílem tohoto období je především poznání pracovního prostředí, organizace práce, pracovního tempa, nároků na pracovníky, ale i kontakt se zaměstnanci a zaměstnavateli a rozšíření pracovních zkušeností.
Metody a formy vzdělávání volí vyučující se zřetelem k charakteru předmětu, konkrétní situaci ve vyučovacím procesu a dle možností školy. Cílem je vytvářet a rozvíjet profesní schopnosti a vlastnosti žáků včetně schopností jednat se spolupracovníky a zákazníky, estetického cítění a vztahu k životnímu prostředí. Důležitou součástí výchovy je vyučování odbornému výcviku ve spolupráci s podnikatelskou sférou v provozních podmínkách, popř. v podmínkách jim se co nejvíce blížících.
Při hodnocení žáků je kladen důraz na praktické vědomosti a dovednosti.
Pojetí výuky ve všech všeobecně vzdělávacích předmětech vychází z následujících tezí:
- předpokládá se vhodná motivace, která žáka přivede k zájmu o učivo,
- výběr učiva je proveden na základě praktických životních potřeb žáka,
- ve výuce se dává přednost aktivizujícím metodám práce žáků, důraz je kladen na dovednosti (včetně intelektuálních dovedností), na ovlivňování žákových postojů, za tím účelem je prováděn pečlivý výběr potřebných vědomostí, bez nichž je získání určitých dovedností a ovlivnění postojů nemožné,
- příklady pro konkretizaci a aktualizaci učiva jsou vybírány z hlediska žákových životních zkušeností tak, aby mu co nejvíce k pochopení učiva napomáhaly,
- ve všech předmětech se předpokládá důsledná zpětná vazba, čímž se rozumí neustálé sledování toho, zda a do jaké míry jsou cíle naplňovány.
V odborné složce vzdělávání preferují vyučující činnostní pojetí výuky. Toto pojetí naprosto převládá ve vyučovacích předmětech práce s počítačem a odborný výcvik, vyučující jej však uplatňují v největší možné míře i v ostatních teoretických odborných předmětech, např. zadáváním úloh, které žáci samostatně (popř. v týmech) řeší. Tímto způsobem jsou žáci připravováni k samostatnému výkonu příslušného povolání, tedy i k řešení problémových situací, které se při tomto výkonu běžně vyskytují.
Jednotícím přístupem k oběma vzdělávacím složkám je cílevědomé působení všech vyučujících, směřující k tomu, aby si žáci osvojili klíčové dovednosti, zabezpečující jejich žádoucí profesní mobilitu.
Za účelem realizace výchovných a vzdělávacích cílů klíčových dovedností jsou již od 1. ročníku aplikovány ve výuce v jednotlivých předmětech především diskusní metody, metody řešení problémových příkladů a případů, výchovně-vzdělávací hry, metody řešení mezních a konfliktních situací, inscenační metody.
Od 2. ročníku je zavedena projektová metoda výuky, která spočívá v zadávání a řešení komplexních praktických úkolů - žákovských projektů, integrujících dílčí složky obsahu vzdělávání vzdělávacího programu. V jejím rámci budou navozovány přímé podmínky pro aktivní a intenzívní učební činnost žáků, jako např. vhodné sociálně interakční komponenty vyučování, vědomí cíle ve společné činnosti kolektivu žáků a učitele, zdůraznění motivačních předpokladů vyučování řešením praktických cílů žákovských projektů, navozování a řešení problémových situací apod.
Výše uvedené metody a didaktické postupy přímo směřují k dosažení jednotlivých formativních cílů klíčových dovedností.
Neoddělitelnou součástí teoretického i praktického vyučování je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany. Výchova k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází ve výchovně-vzdělávacím procesu z požadavků v době výuky platných právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (zákonů, nařízení vlády, vyhlášek, technických předpisů a českých technických norem). Požadavky vybrané z těchto předpisů se musí vztahovat k výkonu konkrétních činností, které jsou obsahem odborného výcviku. Tyto požadavky musí být doplněny o vyčerpávající informaci o rizicích možných ohrožení, jimž jsou žáci při teoretickém i praktickém vyučování vystaveni, včetně informace o opatřeních na ochranu před působením těchto zdrojů rizik.
Prostory pro výuku musí odpovídat svými podmínkami požadavkům stanoveným zdravotnickými předpisy – zejména vyhláškou č. 108/2001 Sb., a nařízením vlády č. 178/2001 Sb. Je nutno se řídit nařízením vlády č. 378/2001 Sb.
Poučení žáků o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, jakož i ověření znalostí, musí být prokazatelné.
Nácvik a procvičování činností musí být v souladu s požadavky právních předpisů upravujících zákazy prací pro mladistvé (zákoník práce, vyhláška č. 261/1997 Sb., ve znění pozdějšího předpisu) a v souladu s podmínkami, za nichž mladiství mohou konat zakázané práce z důvodu přípravy na povolání.
Pokud to vyžaduje charakter činností, stanoví učební osnova z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a hygieny práce podmínky, za kterých je možné výuku žáků provádět.
Základními podmínkami bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se rozumí:
Důkladné seznámení žáků s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, protipožárními předpisy a s technologickými postupy.
Používání technického vybavení, které odpovídá bezpečnostním a protipožárním předpisům.
Používání osobních ochranných pracovních prostředků podle platných předpisů.
Vykonávání stanoveného dozoru.
Stupně dozoru jsou vymezeny následovně:
Práce pod dozorem vyžaduje trvalou přítomnost osoby pověřené dozorem, která dozírá na dodržování BOZP a pracovního postupu. Tato osoba musí všechna pracovní místa zrakově obsáhnout tak, aby mohla bezprostředně zasáhnout v případě porušení bezpečnostních předpisů a pracovních pokynů nebo ohrožení zdraví.
Při práci s dohledem osoba pověřená dohledem zkontroluje pracoviště před zahájením práce a pokud všechna pracovní místa zrakově neobsáhne, pak je v průběhu prací obchází a kontroluje.
Stanovení stupně dozoru na konkrétní probírané téma odborného výcviku je povinností vedoucích pracovníků příslušné školy, střediska a pracoviště v závislosti na charakteru tématu, předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a na podmínkách jednotlivých pracovišť, kde žáci požadavky příslušného tematického celku plní.
Při výběru učebního oboru nejsou zdravotně způsobilí uchazeči trpící zejména:
- nemocemi pohybového ústrojí znemožňujícími středně velkou zátěž,
- poruchami funkce horních končetin (poruchy hrubé i jemné motoriky),
- poruchami funkce dolních končetin,
- prognosticky závažnými chronickými nemocemi kůže,
- prognosticky závažnými chronickými nemocemi dýchacích cest a plic,
- prognosticky závažnými a nekompenzovanými formami epilepsie a epileptických syndromů a kolapsovými stavy, a to při praktické výuce a předpokladu práce ve výškách, s točivými stroji a nářadím,
- prognosticky závažnými poruchami vidění, poruchami zorného pole, poruchami barvocitu.
Zdravotní omezení vždy závisí na specifických podmínkách pracoviště nebo předpokládaného uplatnění. K posouzení zdravotního stavu uchazeče je příslušný registrující praktický lékař.