Kód a název: 26-57-H/001 Autoelektrikář 

Vstupní předpoklady žáků: úspěšné ukončení 9. ročníku základní školy, zdravotní způsobilost uchazeče doložená stanoviskem dorostového lékaře 

Obor je určen pro: hochy - dívky 

Délka a forma studia: 3 roky 

1. Pojetí a cíle vzdělávacího programu

            Opravování elektrického a elektronického vybavení silničních motorových vozidel a jejich elektrických funkčních celků. Provádění diagnostiky, demontáže, kontroly a oprav  jednotlivých částí a jejich montáže. Provádění funkční kontroly po provedené opravě. Používání a obsluha diagnostických zařízení pro kontrolu technického stavu vozidel a jejich elektrických částí.  Součástí vzdělání absolventa je i příprava  žáka k možnosti získání řidičského oprávnění  až do skupiny „C“.

            Veškerá činnost na motorových vozidlech je orientována v souladu s ekologickými hledisky a zásadami bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

2. Charakteristika obsahových složek

a) všeobecné vzdělání

            Pojetí všeobecné vzdělávací složky vzdělávacího programu  vychází z potřeb žáka. V učebních osnovách jednotlivých všeobecně  vzdělávacích předmětů jsou formulovány obecné i specifické cíle, kterých má být dosažena, aby byl naplněn  profil absolventa.

Všeobecně vzdělávání se skládá z těchto oblastí:

-         jazykové vzdělávání (realizuje se v předmětu český jazyk a literatura i v cizích jazycích).  výuka cizím jazykům v oborech 2. vzdělávací úrovně navazuje na vyučování cizím jazykům na základní škole. jejím obecným cílem je vytvářet předpoklady pro budoucí zapojení žáků do vzájemné komunikace mezi příslušníky různých národů;

-         společenskovědní vzdělávání (realizuje se v předmětu občanská nauka);

-         estetické vzdělávání (realizuje se v literární složce předmětu český jazyk a literatura);

-         matematické vzdělávání (realizuje se v předmětu matematika);

-         přírodovědné vzdělávání  (realizuje se prostřednictvím předmětů fyzika a ekologie);

-         oblast tělesné kultury (zahrnuje tělesnou výchovu).

Ekologická výchova se realizuje ve všech předmětech, zvláště však v občanské nauce. také je samozřejmou a významnou součástí všech předmětů odborného vzdělávání.

b) odborné vzdělávání

            Odborné vzdělávání je strukturováno do dvou etap. První etapa, realizovaná v 1. ročníku přípravy, má obecnější charakter. Jejím hlavním cílem je seznámení žáků s cíli přípravy se základními prostředky technické komunikace, zejména  však s pracovním prostředím, s obsahem a charakterem činností, vykonávaných v autoopravárenství.

            Ve druhé etapě, realizované ve 2. a 3. ročníku, se vědomosti a dovednosti žáků dále prohlubují. Odborný výcvik se v tomto období (nebo alespoň v jeho závěru) doporučuje realizovat na provozních pracovištích. V souladu s provozním pracovištěm škola může zařadit příslušný výběrový předmět, jehož učební osnovu sama navrhne.

c) klíčové dovednosti

            Vzdělávací program vede žáky k dlouhodobému cílenému osvojování klíčových dovedností, které jsou zaměřeny na integraci a následnou praktickou aplikaci jak poznatků a vědomostí obecně i odborně teoretického charakteru, tak i dílčích praktických dovedností, získaných v jednotlivých předmětech. Jde o komunikativní, personální a interpersonální dovednosti, dovednosti řešit problémy a problémové situace, numerické aplikace a dovednosti  pracovat s informacemi včetně základů práce s osobním počítačem.

            Již od 1. ročníku přípravy se směřuje k realizaci jednotlivých cílů klíčových dovedností ve všech vyučovacích předmětech. Osvojování komunikativních dovedností probíhá především v českém jazyce a literatuře, kde je zvláštní důraz kladen na samostatné ústní i písemné projevy žáků. Stejně je tomu i ve výuce cizího jazyka. Samozřejmě i v odborných předmětech vyučující tyto dovednosti záměrně pěstují a zdokonalují.

            Sociální aspekty komunikativních dovedností, personální a interpersonální dovednosti a dovednosti řešit problémy a problémové situace jsou zohledněny především ve výchově k občanství (např. v tématech projednávajících o sebepoznávání a sebevýchově, mezilidských vztazích, kde žáci aktivně a samostatně uvažují o této problematice – formou písemného zpracování vlastní úvahy na dané tém, v rámci různých skupinových diskusí , apod.). Období probíhá  realizace těchto dovedností i v tělesné výchově (např. při podrobném rozboru jednání jednotlivých žáků při kolektivní sportovní hře, rozboru asociálního chování drogově závislých spoluobčanů, atp.) Dovednosti pracovat s informacemi a pracovat  uživatelským způsobem s osobním počítačem jsou realizovány především ve vyučovacím předmětu práce s počítačem od 2. ročníku. Procvičovat dovednosti je vhodné při řešení žákovských projektů (nebo  souborných pracích, např. formou zpracování písemné dokumentace na PC o průběhu řešení žákovského projektu). Podle individuálních schopností někteří žáci zpracovávají na PC část technické dokumentace také v jednodušších grafických editorech, běžně používaných  v praxi.

            Vzhledem k uplatnění v profesí je od 2. ročníku přípravy zvláštní pozornost věnována dosažení výchovných a vzdělávacích cílů v oblasti numerických aplikací. Cíle numerických aplikací jsou realizovány průběžně při řešení komplexně koncipovaných praktických úkolů simulujících reálné pracovní situace. V úkolech jsou integrovány a aplikovány poznatky  především z oblasti matematiky, fyziky a základy elektroniky. Úkoly mohou být žákům předkládány ve formě žákovských projektů, které obsahově navazují na učivo probrané v příslušných předmětech a mají postupně komplexnější a složitější charakter. O zařazení žákovských projektů rozhodují vyučující. Téma každého žákovského projektu je řešeno  skupinou žáků jejichž počet může být různý, podle náročnosti projektu. Témata projektů jsou volitelná žáky a konzultovaná vyučujícími, důraz je kladen na převážně samostatnou práci skupiny a také na společné hodnocení realizovaného projektu. Přesto, že stěžejní činnosti žáků při řešení projektů jsou zaměřeny na realizaci dílů numerických aplikací, využitím projektové metody ve výuce dochází také k realizaci cílů z ostatních oblastí klíčových dovedností.

3. Organizace výuky

            Studium je organizováno jako tříleté denní. Organizace výuky se řídí platnými  právními předpisy, tj. především Vyhláškou ministerstva školstvím, mládeže a tělovýchovy České republiky č. 354/1991 Sb. o středních školách, ve znění pozdějších předpisů. Stěžejním dokumentem pro organizaci přípravy je učební  plán, který je součástí vzdělávacího programu.

            Učební plán je zpracován v souladu s požadavky Standardu středoškolského odborného vzdělávání.

            Odborný výcvik lze organizovat v dílnách SOU, v SPV, popř. PPV. Závěr přípravy ve 3. ročníku doporučujeme organizovat na provozních pracovištích.

4. Metodické přístupy

            Metody a formy vzdělávání volí se zřetelem k charakteru předmětu, konkrétní situaci ve vyučovacím procesu  a dle možností školy. Cílem je vytvářet a rozvíjet  profesní schopnosti a vlastnosti žáků včetně schopnosti jednat se  spolupracovníky a zákazníky, estetického cítění a vztahu k životnímu prostředí. Důležitou součástí výchovy je vyučování odbornému výcviku ve spolupráci s podnikatelskou sférou v provozních podmínkách, popř. v podmínkách jim se co nejvíce blížících.

            Při hodnocení žáků je kladen důraz na praktické vědomosti a dovednosti.

Pojetí výuky ve všech všeobecně vzdělávacích předmětech vychází z následujících tezí:

-         předpokládá se vhodná motivace, která žáka přivede k zájmu o učivo;

-         výběr učiva je proveden na základě praktických životních potřeb žáka; zásadně jsou vypuštěny ryze teoretické části učiva, které bývají někdy tradičně zařazovány do školního kurikula, i když jsou v praktickém životě v podstatě neupotřebitelné;

-         ve výuce se dává přednost aktivizujícím metodám práce žáků; důraz je kladen na  dovednosti (včetně intelektuálních dovedností), na ovlivňování žákových postojů; za tím účelem je  prováděn pečlivý výběr potřebných vědomostí, bez nichž je získání určitých dovedností a ovlivnění postojů nemožné;

-         příklady pro konkretizaci učiva jsou vybírány z hlediska žákových životních zkušeností tak, aby mu co nejvíce k pochopení učiva napomáhaly;

-         ve všech předmětech se předpokládá důsledná zpětná vazba, čímž se rozumí neustálé sledování toho, zda  a do jaké míry jsou cíle naplňovány. 

V odborné složce vzdělávání preferují vyučující činností pojetí výuky. Toto pojetí naprosto  převládá ve vyučovacích  předmětech základy práce s počítačem a odborný výcvik; vyučující jej však uplatňují v nejvyšší možné míře i v ostatních teoretických odborných předmětech, např. zadáváním úloh, které žáci samostatně (popř. v týmech) řeší. Tímto způsobem jsou žáci připravováni k samostatnému výkonu příslušného povolání, tedy i k řešení  problémových situací, které se při tomto výkonu běžně vyskytují.

       Jednotícím přístupem k oběma vzdělávacím složkám je cílevědomé působení všech vyučujících, směřující k tomu, aby si žáci osvojili klíčové dovednosti, zabezpečující jejich  žádoucí profesní mobilitu.

            Za účelem realizace výchovných a vzdělávacích cílů klíčových dovedností je vhodné používat již od 1. ročníku ve výuce v jednotlivých předmětech také diskusní metody, metody řešení problémových příkladů a případů výchovně – vzdělávací hry.

            Od 2. ročník lze zavádět projektové metody výuky, které spočívají v zadávání a řešení komplexních praktických úkolů – žákovských projektů, integrujících dílčí složky obsahu vzdělávání vzdělávacího programu. V jejím rámci budou navozovány přímé podmínky pro aktivní a intenzívní učební činnost žáků, vědomí cíle ve společné činnosti kolektivu žáků a učitele, zdůraznění motivačních předpokladů vyučování řešením praktických cílů žákovských projektů, navozování a řešení problémových situací apod.

            Výše uvedené metody a didaktické postupy přímo směřují k dosažení jednotlivých formativních cílů klíčových dovedností.

5. Požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, hygienu práce a požární ochranu

            Neoddělitelnou součástí teoretického i praktického vyučování je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požární ochrany a hygieny práce.

            Ve výchovně vzdělávacím procesu musí výchova k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci vycházet z platných právních předpisů, zákonů, prováděcích vládních nařízení, vyhlášek a norem. Výklad musí směřovat od všeobecného ke konkrétnímu, tj. specifickému pro učební obor. V prostorách určených pro vyučování žáků je třeba vytvořit podle platných předpisů podmínky pro zajišťování bezpečnosti a hygieny práce. Je nevyhnutelné žáky o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci poučit.

            Nácvik a procvičování činností, odpovídajících pracím zakázaným mladistvým příslušným resortním seznamem, mohou žáci vykonávat při výuce pouze v rozsahu stanoveném učební osnovou. Pokud to vyžaduje charakter činností, stanoví učební osnova z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a hygieny práce podmínky, za kterých je možné výuku provádět.

Základními podmínkami bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se rozumí:

1.      důkladné seznámení žáků s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, protipožárními předpisy, s technologickými postupy,

2.      používání technického vybavení, které odpovídá bezpečnostním a protipožárním předpisům,

3.      používání osobních ochranných prostředků podle platných předpisů,

4.      vykonávání stanoveného dozoru.

Stupně dozoru jsou vymezeny následovně:

            Práce pod dozorem – vyžaduje trvalou přítomnost osoby pověřené dozorem, která dozírá na dodržování BOZP a pracovního postupu. Tato osoba musí všechna pracovní místa zrakově obsáhnout tak, aby mohla bezprostředně zasáhnout v případě porušení bezpečnostních předpisů a pracovních pokynů nebo ohrožení zdraví.

            Práce s dohledem – osoba pověřená dohledem zkontroluje pracoviště před zahájením práce a pokud všechna pracovní místa zrakově neobsáhne, pak je v průběhu prací obchází a kontroluje.

6. Další specifické podmínky

6.1 Zdravotní požadavky na uchazeče

            Pro přijetí učebního oboru z hlediska zdravotního vadí poruchy nosného a pohybového systému omezující práce ve vynucených polohách a práce vyžadující manuální zručnost, tj. postižení páteře, těžké a střední skoliózy, stavy po operacích páteře a následnou poruchou funkce; postižení dolních končetin, stavy po úrazech a kongenitálních luxacích kyčlí s přetrvávajícími funkčními potížemi, varixy dolních končetin; postižení horních končetin omezující funkce velkých a malých kloubů, omezení manuální zručnosti.

            Dále vadí chronická a alergická onemocnění kůže, vleklé dermatózy, ekzémy, přecitlivělost na chemická i mechanická dráždidla, oleje; chronická, recidivující a alergická onemocnění dýchacích orgánů, astma bronchiále s poruchou ventilačních funkcí; nemocí z nachlazení recidivující, poruch imunity; nemoci srdce, vleklé zánětlivé stavy a chlopňové vady haemodynamicky významné.

            Mohou být přijati uchazeči bez onemocnění zažívacího ústrojí vyžadujícího dietní stravování a omezující fyzické námahy; bez onemocnění uropoetického systému nebo stavů s výraznou poruchou funkce ledvin.

            Vadí nemoci nervové, záchvatové stavy, kolapsové stavy provázené poruchou koordinace; poruchy psychické a neurózy závažnějšího charakteru; poruchy krvetvorby a hemokoagulace; poruchy smyslů – poruchy sluchu s ostrostí sluchovou pro šepot každého ucha pod 3 m, chronické postižení statoakustického systému. Vadí poruchy zraku. Vyžaduje se zraková ostrost 5/10 a J. č.1 oboustranně s případnou korekcí do ± 3D.

            Do učebního oboru mohou být přijati pouze uchazeči, jejichž zdravotní způsobilost posoudil a na přihlášce potvrdil dorostový lékař. V případě změněné pracovní schopnosti je nutné doporučení posudkové komise sociálního zabezpečení.

6.2 Požadavky na vybavení pracovišť odborného výcviku

            Pracoviště odborného výcviku musejí odpovídat požadavkům a být vybavena minimálně nářadím, nástroji, pomůckami, stroji, přístroji a zařízeními, které jsou nutné k zabezpečení získání všech dovedností požadovaných učební osnovu odborného výcviku. Toto vybavení je třeba průběžně inovovat v souladu s rozvojem autodiagnostických metod a diagnostických přístrojů.