CHARAKTERISTIKA VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU

1         Pojetí a cíle vzdělávacího programu

Svým širokým rozsahem odborných prací v rámci různých technologických postupů v oděvní výrobě je studijní obor oděvnictví náročný na intelektové a manuální dovednosti, významně se uplatňují organizační schopnosti, logické myšlení a zodpovědnost žáků.

Vzdělávací program je koncipován jako dvouletý a umožňuje získání všeobecných a odborných vědomostí a intelektových a manuálních dovedností potřebných k profesionálnímu vykonávání povolání oděvní technik v oděvních firmách různé velikosti a různého výrobního zaměření.

Koncepce studijního oboru a vzdělávacího programu (učebního plánu a učebních osnov jednotlivých předmětů) vytváří prostor pro realizaci potřeb škol na dopracování a naplnění profilu absolventa podle požadavků žáků a trhu práce v příslušném regionu

·         jednak zařazením obecného učebního plánu bez rozdělení předmětů do ročníků s konkrétními hodinovými dotacemi, takže si škola může tento obecný učební plán dopracovat, může však převzít i doporučený učební plán, který je rovněž součástí učebních dokumentů,

·         jednak možností výběru tematických celků nebo bloků učiva v  učebních osnovách některých odborných předmětů,

·         jednak zařazením výběrových a volitelných předmětů včetně možnosti využít hodiny určené výběrovým a volitelným předmětům k posílení předmětů již zařazených v učebním plánu.

Vhodnou kombinací všech výše uvedených způsobů dopracování a naplňování profilu absolventa a vzdělávacího programu lze směrovat přípravu do určitých oblastí, např. na řízení oděvní výroby, na technickou přípravu výroby, na obchodní činnost, na podnikání apod.

Žáci jsou vychováváni a vzděláváni tak, aby se stali lidmi s dobrou orientací ve světě, kteří jsou schopni vlastního zdokonalování a úspěšného vyrovnání se se soukromými i profesními problémy, aby měli z hlediska obecně lidského žádoucí hodnotovou orientaci.

Cílem vzdělávacího programu je poskytnout žákům určité množství všeobecných i odborných poznatků a dovedností k výkonu odborných prací v různých druzích oděvní výroby. Cílem vzdělávacího programu je rovněž docílit u žáků rozvoje organizačních schopností a zodpovědnosti za svěřený pracovní úsek.

Obecným cílem vzdělávacího programu je připravit pracovníka, který se dobře uplatní na trhu práce, je schopen adaptace na měnící se podmínky trhu práce a má rozvinuté klíčové kompetence.

2         Charakteristika obsahových složek

Cílem všeobecného vzdělávání je vytvoření předpokladů pro celkový rozvoj a kultivaci osobnosti žáka v návaznosti na vědomosti, dovednosti a postoje získané v přípravě ve tříletém učebním oboru.

2.1   Všeobecné vzdělávání

Jazykové vzdělávání se podílí na začleňování žáků do společnosti a její kultury, neboť v návaznosti na předcházející vzdělávání rozvíjí komunikativní kompetence žáků v mateřském a cizím jazyce, učí je vstupovat do vzájemných kontaktů s druhými lidmi, pomáhá jim uplatnit se ve společnosti, zprostředkovává jim potřebné informace a přibližuje kulturní a jiné hodnoty. Jelikož je jazyk důležitým nástrojem myšlení, napomáhá jazykové vzdělávání rozvoji kognitivních schopností žáků a jejich logického myšlení, na druhé straně přispívá i ke tříbení jazykového a estetického cítění a k celkové kultivaci osobnosti žáka. Důležitou součástí přípravy v cizím jazyce je i poznání základního odborného názvosloví z oboru a jeho aktivní používání.

Společenskovědní vzdělávání se realizuje v předmětech občanská nauka a dějepis, má výrazný výchovný charakter. Dějepis kultivuje historické vědomí žáků a umožňuje jim hlouběji porozumět jejich současnosti. Tematické okruhy občanské nauky nejsou většinou založeny na jednotlivých společenských vědách, ale z různých věd jsou do nich vybrány a propojeny jednotlivé prvky tak, aby vytvořily didaktický systém. Základním cílem společenskovědního vzdělávání však není vybavit žáka množstvím poznatků, nýbrž sociální a osobnostní kultivace žáka. Osvojené poznatky mají usnadnit žákovi pochopit sama sebe i druhé lidi, naučit se žít v užším i širším společenství, chápat a vědomě akceptovat principy a normy demokratické společnosti. Společenskovědní vzdělávání také posiluje mediální gramotnost žáků.

Matematické vzdělávání poskytuje žákům ucelený systém poznatků, rozvíjí jejich numerické dovednosti a návyky, vybavuje je poznatky potřebnými jak pro studium daného oboru, tak pro úspěšnou profesní činnost a orientaci v každodenním životě moderní společnosti, slouží jako základ pro jejich další vzdělávání. Matematika se významně podílí na formování intelektových schopností žáků, především na jejich logickém myšlení. Matematika má průpravnou funkci k technickým disciplínám, chemii a fyzice.

Přírodovědné vzdělávání zahrnuje fyziku a chemii. Žáci si osvojují důležité pojmy, veličiny a zákonitosti z fyziky a chemie nutné k pochopení jevů a procesů v přírodě, odborné praxi i v každodenním životě. Fyzika a chemie jsou základem technických a technologických disciplín, a proto musí být samozřejmá koordinace přírodovědného vzdělávání se vzděláváním odborným i numerickým. V ekologické oblasti se učí chápat nebezpečí ohrožení přírody lidskými činnostmi a zaujímat postoje k problémům v oblasti péče o životní prostředí.

Estetické vzdělávání má výrazné kultivační a výchovné poslání. Na estetické vzdělávání je třeba nahlížet jako na formativní oblast vzdělávacího procesu, která se realizuje jednak vlastní tvůrčí činností žáka, jednak přes poznání a pochopení krásy prostřednictvím konkrétních uměleckých i šířeji chápaných estetických výtvorů různých žánrů. Estetické vzdělávání prolíná všemi vyučovacími předměty.

Rozvoj tělesné kultury je zaměřen na vytváření návyků směřujících k péči o tělo a zdraví jako jednoho z předních požadavků moderní společnosti na každého jedince. Vedle klasické tělesné výchovy mohou být v rámci dílenských cvičení rozvíjeny vědomosti a dovednosti z oblasti zdravotní výchovy, zejména první pomoc při úrazech a otázky bezpečnosti a hygieny práce. Při tělesné výchově se věnuje systematická pozornost cvičením kompenzujícím jednostranné pracovní zatížení charakteristické pro oděvní výrobu.

Vzdělávání v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT) připravuje žáky k tomu, aby byli schopni pracovat s prostředky ICT a efektivně je využívali ve své praxi po absolvování školy, v soukromém a občanském životě, ale i v průběhu přípravy v jiných předmětech. Učivo obsahového okruhu naučí žáky pracovat s příslušným základním a aplikačním programovým vybavením na uživatelské úrovni, důraz je kladen také na využití informačních a komunikačních možností sítě internet.

2.2   Odborné vzdělávání

Složka odborného vzdělávání poskytuje žákům ucelený soubor vědomostí, intelektových a manuálních dovedností a návyků nezbytných pro jejich budoucí uplatnění v oděvní výrobě. Ve složce odborného vzdělávání jsou účelově propojeny poznatky z oblasti ekonomiky, oděvních materiálů, strojů, zařízení a techniky používané v oděvní výrobě, konstruování a modelování oděvů, oděvních technologií, práce s počítači a praktických činností v oděvní výrobě jednak v návaznosti na přípravu v učebním oboru, jednak s ohledem na potřeby tohoto studijního oboru.

Ekonomické vzdělávání, realizované zejména v předmětu ekonomika, uvádí žáky do ekonomického myšlení v souvislostech odpovídajících tržnímu hospodářství. Umožňuje poznat základní ekonomické činnosti pro úspěšné uplatnění ve své profesi jak v zaměstnanecké, tak v podnikatelské pozici. Vede k odpovědnému plnění pracovních úkolů jednotlivce a k odpovědnosti za kvalitu vykonané práce.

Odborné vzdělávání studijního oboru je obsaženo ve vyučovacích předmětech konstrukce a modelování oděvů, oděvní technologie, organizace oděvní výroby a dílenská cvičení. Vědomosti a intelektové a manuální dovednosti z teoretické složky odborného vzdělávání jsou využívány v různých praktických aplikacích, zejména však ve vyučovacím předmětu dílenská cvičení.

Odborné vzdělávání je dále možné směrovat do různých oblastí vhodnou volbou a zařazením učiva, např. do průmyslové výroby ve velkých a středních firmách na řízení výroby z pozice mistra nebo dispečera, do technické přípravy výroby (tvorba technologické a konstrukční dokumentace), na úsek nákupu materiálu a odbytu oděvních výrobků, i do výroby malých firem a živností k přípravě na vedení malé oděvní firmy (podnikání).

2.3   Klíčové kompetence

Klíčové kompetence získávané prostřednictvím vzdělávání mají umožnit žákům přizpůsobivěji reagovat na prudký rozvoj vědeckého poznání a společenského vývoje a vytvářejí obecnější kvalifikační předpoklady pro uplatnění v pracovním a občanském životě.

Z hlediska významu klíčových kompetencí pro studijní obor lze považovat za žádoucí posilování:

·         komunikativních kompetencí, zejména dovednosti vyjadřovat se ústně i písemně přiměřeně situaci, zpracovávat písemný materiál, vysvětlovat a znázorňovat, číst s porozuměním text,

·         personálních kompetencí, zejména zdokonalovat vlastní učení a výkonnost, dovednost spolupracovat s druhými lidmi, přijímat odpovědnost za vlastní práci i za práci ostatních,

·         kompetencí řešit problémy a problémové situace, zejména identifikovat a analyzovat problémy, zvažovat možnosti jejich řešení, vybírat a navrhovat řešení optimální v daném kontextu, stanovovat a dodržovat efektivní postupy při plnění úkolů,

·         kompetencí aplikovat základní matematické postupy při řešení praktických úkolů, zejména dovednosti používat různé aritmetické a geometrické postupy důležité pro řešení praktických situací při práci v oboru,

·         kompetencí využívat prostředky informačních a komunikačních technologií a efektivně pracovat s informacemi, zejména dovednost pracovat s osobním počítačem, dovednost komunikovat a pracovat s informacemi s využitím prostředků ICT v pracovním i mimopracovním životě.

3         Organizace výuky

Příprava žáků je organizována jako dvouleté denní studium pro absolventy tříletých učebních oborů. Studium může být organizováno i jako večerní a dálkové tříleté. Ve všech formách studia je příprava ukončena maturitní zkouškou podle příslušných právních norem a poskytuje úplné střední odborné vzdělání. Škola zajišťuje teoretické i praktické vyučování.

4         Metodické přístupy

Metody a formy vzdělávací práce volí vyučující se zřetelem k charakteru předmětů, konkrétní situaci v pedagogickém procesu i s ohledem na možnosti školy. Tým vyučujících vyvíjí soustavnou péči o vytváření a rozvíjení požadovaných profesních vlastností a schopností připravujících se žáků. Tomu odpovídají používané metodické přístupy ve výuce a využití osobního příkladu.

Při výuce všeobecně vzdělávacích i odborných předmětů musí vyučující věnovat zvýšenou pozornost realizaci cílů klíčových kompetencí a přizpůsobit jim své pedagogické působení na žáky.

Orientaci, ve kterých vyučovacích předmětech se klade zvláštní důraz na realizaci cílů jednotlivých klíčových kompetencí, poskytuje tabulka přehled uplatňování klíčových kompetencí zařazená na str. 16.

K realizaci cílů klíčových kompetencí se doporučuje jako jedna z nejvhodnějších aktivizujících metod pedagogické práce metoda projektového vyučování. Ta spočívá v tvorbě a následné realizaci ucelených a vhodně tematicky koncipovaných žákovských projektů. Zařazení žákovských projektů by mělo přispět k motivaci žáků - vzbuzení zájmu žáků o obor. Žákovský projekt lze realizovat jako nepovinný vyučovací předmět nebo jej lze splnit v rámci projektového týdne, který si škola může zařadit v průběhu školního roku. Příklady žákovského projektu z hlediska přípravy vyučujícího jsou zařazeny na závěr tohoto vzdělávacího programu (učebních dokumentů). Žákovské projekty zařazené v tomto vzdělávacím programu nejsou pro školy povinné, ale jedná se o náměty (ukázky), na základě kterých si vyučující ve školách mohou zpracovat podklady pro realizaci konkrétních projektů v případě jejich zařazení do přípravy.

Kromě realizace klíčových kompetencí vede vyučující žáky k trpělivé a soustavné práci a usiluje o to, aby si žáci vytvořili dobrý vztah k praktickým činnostem.

Škola respektuje metodický pokyn k zařazení učiva „Úvod do světa práce“ do vzdělávacích programů středních škol, který vydalo MŠMT v návaznosti na usnesení vlády České republiky ze dne 3. dubna 2000 č. 325 k „Opatření ke zvýšení zaměstnanosti absolventů škol“.

Škola dále začleňuje do vyučování tematiku ochrany člověka za mimořádných situací včetně poskytování první pomoci při zraněních v souladu s pokynem MŠMT čj. 12 050/03-22 ze 4. března 2003.

5         Další specifické požadavky

5.1   Zdravotní požadavky na uchazeče

Při výběru studijního oboru oděvnictví, a to v rozsahu podle předložených učebních dokumentů včetně profilu absolventa, nejsou zdravotně způsobilí uchazeči trpící zejména:

·         prognosticky závažnými nemocemi horních končetin znemožňujícími jemnou motoriku a koordinaci pohybů,

·         prognosticky závažnými a nekompenzovanými formami epilepsie a epileptických syndromů, týká se praktické výuky prací na šicích strojích a dále předpokladu, že uvedené práce nelze při výkonu povolání vyloučit,

·         prognosticky závažnými poruchami vidění, poruchami barvocitu.

Zdravotní omezení vždy závisí na specifických požadavcích zvoleného oboru nebo předpokládaného uplatnění. K posouzení zdravotního stavu je příslušný registrující praktický lékař.

5.2   Požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a hygienu práce

Neoddělitelnou součástí teoretického i praktického vyučování je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární ochrany. Výchova k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází ve výchovně vzdělávacím procesu z požadavků v době výuky platných právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (zákonů, nařízení vlády, vyhlášek, technických předpisů a českých technických norem). Požadavky vybrané z těchto předpisů se musí vztahovat k výkonu konkrétních činností, které jsou obsahem dílenských cvičení. Tyto požadavky musí být doplněny o vyčerpávající informaci o rizikách možných ohrožení, jimž jsou žáci při teoretickém i praktickém vyučování vystaveni, včetně informace o opatřeních na ochranu před působením těchto zdrojů rizik.

Prostory pro výuku musí odpovídat svými podmínkami požadavkům stanoveným zdravotnickými předpisy, zejména: vyhláškou č. 108/2001 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na prostory a provoz škol, předškolních zařízení a některých školských zařízení, a nařízením vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů. Je nutno se řídit též nařízením vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí.

Poučení žáků o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, jakož i ověření znalostí, musí být prokazatelné.

Nácvik a procvičování činností musí být v souladu s požadavky právních předpisů upravujících zákazy prací pro mladistvé (zákoník práce, vyhláška č. 288/2003 Sb.) a v souladu s podmínkami, za nichž mohou mladiství konat tyto práce z důvodu přípravy na povolání.

Základními podmínkami bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany se rozumí:

1.       Důkladné seznámení žáků s platnými právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, s technologickými a pracovními postupy.

2.       Používání strojů a zařízení, pracovních nástrojů a pomůcek, které odpovídají bezpečnostním předpisům.

3.       Používání osobních ochranných pracovních prostředků podle vyhodnocených rizik pracovních činností.

4.       Seznámení žáků s vybranými kapitolami zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

5.       Vykonávání stanoveného dozoru na pracovištích žáků, přičemž stupně dozoru jsou vymezeny následovně:

Práce pod dozorem - vyžaduje trvalou přítomnost osoby pověřené dozorem, která dozírá na dodržování BOZP a pracovního postupu. Tato osoba musí všechna pracovní místa zrakově obsáhnout tak, aby mohla bezprostředně zasáhnout v případě porušení bezpečnostních předpisů a pracovních pokynů nebo ohrožení zdraví.

Práce pod dohledem - osoba pověřená dohledem zkontroluje před zahájením práce pracoviště žáků a pokud všechna pracovní místa zrakově neobsáhne, pak je v průběhu prací obchází a kontroluje.

Stanovení příslušného stupně dozoru na konkrétní probírané téma praktické výuky je povinností vedoucích zaměstnanců příslušné školy v závislosti na charakteru tématu a podmínkách jednotlivých pracovišť, kde žáci příslušný tematický celek plní.