1         Předpokládané výsledky vzdělávání

1.1   Obecná úvodní část

Absolvent studijního oboru oděvnictví byl v návaznosti na všeobecně vzdělávací složku připravován tak, aby se u něj vytvořily předpoklady pro rozvoj osobnosti. Byl kladen důraz na vzdělávání v kontextu široce pojímaného občanství a tedy na obecně přijímané kvality člověka důležité pro jeho uplatnění v demokratické společnosti založené na humanismu. Přitom byla akcentována osobnost žáka, zvýšila se orientace na jeho životní adaptabilitu, na přípravu k práci v podmínkách rychle se měnící společnosti a současně i na přípravu k životu v harmonii s prostředím, s okolním světem i se sebou.

Absolvent studijního oboru je středoškolsky vzdělaný pracovník se všeobecným i odborným vzděláním pro výkon pracovních činností v přípravě výroby, plánování a organizování práce v oděvních firmách, zejména však pro výkon technicko-hospodářských činností provozního charakteru. Je připraven provádět závislé činnosti v oděvní výrobě i činnosti související s výrobní a podnikatelskou praxí.

Typickými činnostmi, kterými se absolventi zabývají, jsou činnosti spojené s řízením a organizací práce jednotlivých dílčích výrobních celků na pozici mistra, spolupráce s pracovníky technické přípravy výroby a s dalšími úseky oděvních firem, přímá účast ve výrobě jako zaměstnanci pro náročné pracovní činnosti povolání krejčí.

1.2   Předpokládané vědomosti a dovednosti obecného charakteru

Výuka postupně a promyšleně směřovala k tomu, aby po jejím ukončení absolvent

-          ovládal základní dovednosti potřebné k poznání a regulování vlastní osobnosti,

-          komunikoval s jinými lidmi na požadované úrovni a zachovával obecně uznávaná pravidla slušného chování,

-          uvědomoval si svou identitu a lidská práva, dovedl je obhajovat a zároveň plnil své morální a zákonné povinnosti,

-          poznal jiné kultury a nacházel ve styku s nimi zdroje vlastního obohacování,

-          nečinil rozdíl mezi lidmi jiného etnického původu, náboženství, nebo kultury a ctil jejich práva,

-          rozuměl fungování demokracie a byl schopen aktivního občanského života,

-          využíval svých vědomostí a dovedností ze společenskovědní oblasti a práva při řešení různých praktických otázek právního, sociálního a ekonomického charakteru, k hlubšímu porozumění své současnosti i při politickém a filozoficko-etickém rozhodování, hodnocení a jednání,

-          vyjadřoval se v českém jazyce věcně, jasně, srozumitelně a jazykově správně,

-          dovedl pracovat s informacemi z různých zdrojů, včetně elektronických médií a přistupoval k nim kriticky, uvědomoval si nutnost posouzení spolehlivosti informačních zdrojů,

-          samostatně pracoval s prostředky informačních a komunikačních technologií a efektivně je využíval při řešení úkolů, a to nejen při výkonu své profese, ale i v soukromém a občanském životě,

-          používal cizí jazyk jako prostředek komunikace ve společenském i pracovním životě, k poznávání kulturního bohatství jiných národů i k vzájemnému porozumění a pochopení,

-          dokázal cizí jazyk, který studoval, používat pro potřeby svého povolání,

-          uměl používat matematických a přírodovědných poznatků při řešení praktických problémů v běžných životních i profesních situacích,

-          rozuměl vztahu člověka a přírody, jednal ekologicky,

-          chápal význam umění pro člověka a dovedl si vybrat z kulturní nabídky hodnotné podněty, jak k vlastnímu obohacení, tak i pro svou profesní činnost,

-          pěstoval sport v rámci svého životního stylu a usiloval o optimální stav své tělesné zdatnosti,

-          uměl chránit zdraví a věděl, jak si mají počínat v situacích ohrožení a při mimořádných událostech,

-          aktivně využíval poznatky při jednání s lidmi a při řešení problémových situací pracovních i osobních, využíval zásady duševní hygieny v režimu učení, práce a odpočinku.

1.3   Předpokládané vědomosti a dovednosti odborného charakteru

Výuka postupně a promyšleně směřovala k tomu, aby po jejím ukončení absolvent

-          uměl pracovat se specifickým aplikačním programovým vybavením používaným v oděvní výrobě,

-          měl osvojeny zásady ekonomického myšlení, chápal podstatu základních ekonomických pojmů a principů v tržní ekonomice, orientoval se v ekonomických jevech a výrobních procesech, dovedl zpracovávat podklady pro výpočet mezd, kalkulací nákladů a provádět technicko-ekonomickou analýzu,

-          zvládl konstrukce základních střihů dámských a pánských oděvů a prádla a jejich modelové úpravy,

-          dovedl používat metodiku konstruování a modelování oděvů a stupňování a polohování střihů ručně i s podporou počítačového programu,

-          v přehledu znal jednotlivé technologické operace při zhotovování oděvů, dovedl vytvářet nové a řadit je do technologického postupu s přihlédnutím ke strojovému parku v konkrétní oděvní výrobě a požadavkům na zpracování oděvního materiálu,

-          měl přehled o oděvní výrobě a o používaných technologických postupech, o základních technologicko-výrobních zákonitostech,

-          po zapracování řídil a organizoval práci jednotlivých dílčích výrobních celků, zejména zajišťoval plynulý a efektivní průběh výroby, zajišťoval požadované množství, jakost a sortiment, vytvářel prvotní evidenci výroby, bezprostředně řídil pracovní síly, obsazoval pracoviště při pohybu pracovníků, evidoval množství a kvalitu práce, řídil údržbu a inovace strojového parku,

-          dokázal posoudit či odhadnout vliv různých faktorů na výslednou jakost výrobku, měl přehled o zkušebních metodách používaných při vstupní, mezioperační a výstupní kontrole,

-          znal podstatu probíhajících procesů, uměl pracovat s technickou a technologickou dokumentací a orientoval se ve výrobních schématech, normách a předpisech,

-          dovedl určit vhodnost použití oděvního materiálu a oděvní přípravy pro různé druhy oděvů tak, aby pozitivně ovlivnil vlastnosti finálních výrobků, a stanovit potřebné množství oděvního materiálu a drobné přípravy,

-          dovedl zhotovovat vybrané oděvy konfekčním a zakázkovým způsobem včetně zkoušení,

-          dovedl vhodně používat a obsluhovat vybrané základní stroje a zařízení v oděvní výrobě,

-          se vyznačoval estetickým cítěním a uplatňováním estetických hledisek v každodenním životě, pracovní kázní a rozvinutými organizačními schopnostmi, a vědomím, že svým vystupováním a vzhledem reprezentuje firmu,

-          aktivně a s jistotou ovládal odbornou oděvnickou terminologii a aktivně využíval obecné poznatky, principy a pravidla při řešení praktických úkolů včetně aplikací,

-          znal zásady hospodaření se surovinami, s energií a přírodními zdroji a dovedl aplikovat tyto zásady v praxi,

-          dodržoval požadavky právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví v oděvní výrobě, obecné zásady bezpečného chování, zásady požární prevence a zacházení s věcnými prostředky požární ochrany,

-          aktivně využíval vědomosti a dovednosti z další profesní orientace, např. z oblasti řízení oděvní výroby, technické přípravy výroby, obchodní činnosti, podnikání apod.

Příprava ve studijním oboru vytváří i předpoklady k tomu, aby absolvent po příslušné praxi byl schopen

-          samostatně tvořivě myslet a pohotově se rozhodovat v běžných výrobních a obchodních situacích, nalézat optimální varianty řešení úkolů,

-          jednat s profesní etikou, cílevědomě, rozvážně, rozhodně, důrazně a aplikovat získané vědomosti a dovednosti v praxi, zvládat stresové pracovní a životní situace,

-          samostatně řešit běžné úkoly na pracovišti, pracovat v týmu, podílet se aktivně na organizaci a řízení činnosti v pracovním týmu,

-          soustavně sledovat vědecko-technický rozvoj oboru a situaci na trhu, získané informace využívat v pracovní činnosti a být ochoten se dále vzdělávat,

-          nést zodpovědnost za své jednání a rozhodování a přizpůsobovat se měnícím se podmínkám na trhu práce.

1.4   Možnosti uplatnění absolventa

Absolventi studijního oboru oděvnictví najdou své uplatnění především v podnicích a firmách zabývajících se výrobou oděvů. Po absolvování nástupní praxe a zapracování se mohou uplatnit ve funkcích středních technicko-hospodářských pracovníků v oděvních podnicích a firmách, ve službách i jako samostatní pracovníci.

Své uplatnění mohou nalézt ve velkých a středně velkých firmách především ve funkcích provozního charakteru, např. na pozicích oděvní technik mistr, oděvní technik dispečer, oděvní technik normovač, popřípadě v povolání krejčí při výkonu náročných pracovních činností, ale také jako technologové, pracovníci zásobování, technické přípravy výroby, odbytu, na úseku organizace a kontroly jakosti apod., a v malých firmách a živnostech při podnikání.

Složení maturitní zkoušky umožňuje absolventům studijního oboru ucházet se o studium na vysokých školách.