Kmenový
obor: 3941M
Technický interdisciplinární
Kód
a název: 39-41-M/003
Mechatronika
Vstupní
předpoklady žáků
Do prvního ročníku čtyřletého studia jsou přijímáni žáci a další
uchazeči, kteří splnili kritéria přijímacího řízení a splnili povinnou
školní docházku.
Studium
oboru mechatronika je čtyřleté denní, zakončené maturitní zkouškou ..
Pojetí
a cíle vzdělávacího programu
Cílem
vzdělávacího programu je připravit flexibilního absolventa, jehož prvotní
profesionalizace je jak v oblasti všeobecného, tak v oblasti obecně
odborného vzdělávání na takové úrovni, která umožňuje jeho další vzdělávání
v různých specializačních či rekvalifikačních kurzech i další vzdělávání
vedoucí k dosažení vyšší úrovně vzdělání. Podmínky k dosažení
takto připraveného absolventa jsou dány především velkým podílem všeobecného
vzdělávání, široce profilovaným základním odborným vzděláváním a cíleným
rozvojem klíčových dovedností.
Odborná
složka vzdělávání má za úkol připravit nejen specializované pracovníky
pro pracovní činnosti související se systémy automatizovaných výrobních
strojů CNC a počítačově řízených robotizovaných technologických řetězců
CIM, ale i odborníky, kteří dokáží své vzdělání uplatnit v nejrůznějších
oblastech, kde se setkají se systémy vyšších generací automatizace. Cíle
odborného vzdělávání jsou proto ve vzdělávacím programu orientovány
nejen do skupiny na vlastní speciální problematiku, ale význam se přikládá
i širokému odbornému základu umožňujícímu uplatnění absolventa i
v dalších oblastech.
Aby
měl žák možnost se o svém budoucím povolání rozhodnout na základě
seznámení s charakterem práce a obsahu vzdělávání je oddálen
okamžik definitivního rozhodnutí o volbě
vzdělávacího programu a tím i o jeho budoucím povolání. Proto je
na počátek vzdělávací cesty zařazeno široce koncipované předprofesní
vzdělávání, které mu umožní získat v průběhu 1. ročníku
poznatky o charakteru vzdělávacích programů se základem elektrotechnickým,
strojírenským a chemickým a
teprve potom si zvolit vhodný vzdělávací program.
Charakteristika
obsahových složek
a) Všeobecné
vzdělávání
Všeobecné
vzdělávání ve svých jednotlivých složkách formuluje cíle, které naplňují
profil absolventa jak s ohledem na dosaženou úroveň vzdělání, tak na
odbornou profilaci absolventa. Obsahové složky všeobecně vzdělávací části
se skládají ze vzdělávání:
·
jazykového, které se realizuje v mateřském jazyce a cizím
jazyce a které vede zejména ke kultivovanému ústnímu a písemnému projevu
a samostatné práci s literaturou krásnou i odbornou;
výuka cizího jazyka navazuje na jazykové vzdělávání na základní škole;
·
společenskovědního, které v sobě zahrnuje vzdělávání
z vybraných oblastí psychologie, sociologie, politologie, etiky, filozofie a
historie, vede k získání základních návyků k životu v demokratické
společnosti, k rozvoji ekonomického myšlení, zejména ve vztahu k zodpovědnému
přístupu ke všem hodnotám; je realizováno zejména v občanské nauce
a dějepise;
·
matematického, které se realizuje především v předmětu
matematika, jejímž obsahovým jádrem jsou vybrané okruhy středoškolské
matematiky zvláště důležité pro činnosti, na něž se žák ve vzdělávacím
programu připravuje,
·
přírodovědného, zahrnujícího oblast fyziky, chemie a
ekologie; tato složka všeobecného vzdělávání akcentuje základní přírodovědné
metody práce a vliv rozvoje těchto vědních disciplin na lidstvo a životní
prostředí,
·
estetického, které se podílí na formování estetického
cítění žáků, jehož zdrojem jsou různé druhy umění ( literatura, výtvarné
umění, hudba, film apod. );
nejvýznamnější část estetického vzdělávání se realizuje
ve výuce literatury v mateřském jazyce,
·
rozvoje tělesné kultury, který dbá o formování
biologické a sociální stránky osobnosti žáka a o prohlubování mezilidských
vztahů;
působí se na upevňování jeho zdraví, na efektivní využívání volného
času a uspokojuje se jeho zájem o pohybovou aktivitu.
V oblasti
klíčových dovedností jsou rozvíjeny žákovy dovednosti související s jeho
přípravou na pracovní, osobní i společenský život. S ohledem na budoucí
pracovní uplatnění absolventů je pozornost věnována zejména:
·
prezentaci běžných záležitostí písemnou i ústní formou
posluchačům ve svém okolí,
·
čitelnému a přesnému zpracovávání běžných písemností,
·
přijímání osobní odpovědnost za plnění úkolů,
·
volbě postupů vhodných k objasnění a řešení zadaných
problémů,
·
praktickému využívání matematických metod při řešení
konkrétních příkladů a problémů a k přesnému a komplexnímu
zaznamenávání a vedení číselných údajů,
·
vytváření uceleného přehledu o zdrojích informací, jejich
účelu a vhodném způsobu jejich využívání a uchovávání,
·
bezproblémové práci s počítačem a jeho periferními zařízeními.
b) odborné
vzdělávání
Odborné
vzdělávání je členěno do dvou základních etap. První etapa, která je
realizována v 1. ročníku přípravy, má obecnější předprofesní
charakter. Jejím hlavním cílem je seznámení žáků s cíli přípravy,
se základními prostředky technické komunikace a zejména s pracovním
prostředím, obsahem a charakterem činností vykonávaných v několika různých
povoláních ve strojírenství, elektrotechnice a chemii. Toto úvodní seznámení
přispívá především ke kvalifikovanější volbě konkrétního oboru přípravy
či vzdělávacího programu, resp. k volbě budoucího povolání.
Druhou
etapou je široce koncipované odborné vzdělávání žáků, které připraví
flexibilního absolventa pro výkon povolání v interdisciplinární
oblasti strojírensko-elektrotechnické, zejména se zaměřením na
automatizované systémy vyšší generace, charakterizované stavebnicovými
komponentami, v nichž se prolíná potřeba vědomostí a dovedností z oblasti
strojírenství, elektrotechniky, elektroniky, regulační techniky a technické
kybernetiky.
Odborné
vzdělávání je v základu charakterizováno obecně odbornou přípravou,
která vychází ze Standardu středoškolského vzdělávání a respektuje v souladu
s interdisciplinárním charakterem vzdělávacího programu cíle a
obsahové okruhy dvou směrů - směru elektrotechnického a směru strojírenského,
přitom dominantní je spíše elektrotechnický. Profesně zaměřená část přípravy
má činnostní charakter a je pro ni příznačný vysoký podíl laboratorní
výuky. Přípravu praktického charakteru je účelné v souladu se zájmy
žáků a regionálními podmínkami realizovat ve vyšších ročnících na reálných
provozních pracovištích, v ideálním případě na pracovišti budoucího
zaměstnavatele žáka, což umožňuje již jistou formou profesní
specializace.
Odborné
vzdělávání teoretického i praktického charakteru ve své vzdělávací a činnostní
složce klade důraz zejména na:
·
práci s informacemi a s technickou dokumentací, používání
technických norem, katalogů, návodů k obsluze, technických doporučení,
schopnost porovnávat parametry a technickou úroveň studovaných uzlů, agregátů,
zařízení a systémů,
·
čtení a kreslení technických výkresů a schémat strojírenského
a elektrotechnického oboru, základní výpočty strojních a elektrotechnických
součástí a funkčních obvodů,
·
zásady přesné strojírenské montáže automatizovaných strojů
CNC, montáže jejich elektrohydraulických (elektropneumatických) agregátů,
elektrických silnoproudých a slaboproudých zařízení,
·
strojírenská a elektrotechnická měření v rozsahu potřebném
pro kontrolu a vyhledávání závad na automatizovaných výrobních strojích
CNC a systémech CIM,
·
systémové technické myšlení, schopnost průhledu do
mezioborových závislostí a vazeb, schopnost nalézat a uvědomovat si prolínající
fyzikální, technické a funkční synergické vztahy umožňující spolehlivé
vyhledávání závad a diagnostiku ošetřovaných systémů,
·
znalost elektrotechnických předpisů, předpisů o bezpečnosti
a hygieně práce a znalost zásad péče o životní prostředí z hlediska
provozního rizika systémů CIM a strojů CNC.
Organizace
výuky
Příprava ve vzdělávacím programu je organizována jako čtyřleté
denní studium pro žáky či jiné uchazeče, kteří ukončili povinnou školní
docházku a řídí se platnými právními předpisy. Výuka ve třídách je
doplněna praktickými činnostmi v laboratořích a školních dílnách a
praxí ve vybraných podnicích regionu.
Studium je zakončeno maturitní zkouškou.
Metodické
postupy
Pojetí
výuky vychází jak z výchovně vzdělávacích cílů a obsahových
okruhů daných pro 3. vzdělávací úroveň a příslušný směr vzdělávání
Standardem středoškolského odborného vzdělávání a z cílů
definovaných v profilu absolventa vzdělávacího programu. Je orientováno
zejména na:
·
vhodnou motivaci žáka vedoucí k zájmu o probírané učivo,
·
zdůraznění praktických potřeb v osobním i profesním
životě,
·
upřednostňování aktivizujících metod práce žáka;
důraz je kladen na intelektuální dovednosti žáka, na ovlivňování jeho
postojů, s čímž souvisí výběr vhodných a účelných vědomostí,
které vedou k výše uvedenému cíli,
·
vhodný výběr příkladů s ohledem na žákovy životní
zkušenosti, což je předpokladem lepšího porozumění probírané
problematice,
·
důslednou zpětnou vazbu ve všech všeobecně vzdělávacích předmětech,
tedy neustálé sledování míry naplňování stanovených cílů.
Specifiku
osvojování učiva v odborném vzdělávání postihují postupy empirické
a teoretické. V procesu výuky nelze oba postupy oddělovat, protože
jedině spojením obou lze u žáků dosáhnout žádoucího rozvoje
dovedností a postojů a přispět tak k formování jejich osobnosti.
Za účelem
realizace výchovně vzdělávacích cílů klíčových dovedností jsou od počátku
přípravy aplikovány v jednotlivých předmětech diskusní metody,
brainstorming, metody řešení problémových příkladů a situací, metody řešení
konfliktních a mezních situací, inscenační metody.
Vhodným
způsobem realizace klíčových dovedností je projektové vyučování, které
spočívá v zadávání a řešení komplexních praktických úkolů - žákovských
projektů, které integrují dílčí složky obsahu vzdělávacího programu. V jejich
rámci mohou být navozovány přímé podmínky pro aktivní a intenzivní práci
žáků, jako jsou např.: vědomí cíle společné činnosti učitele a žáků,
zdůraznění motivačních předpokladů vyučování řešením praktických
úkolů, navozováním problémových situací apod.
Volba
konkrétních vyučovacích postupů a metod je doporučena na úrovni jednotlivých
vzdělávacích předmětů.
Praktická měření,
cvičení a praxi nelze realizovat pouze počítačovou simulací. Škola musí
být vybavena pro zajištění výuky oboru mechatronika specializovanými
laboratořemi a dílnami. V laboratořích musí být zabezpečena praktická
činnost zejména pro celky výpočetní technika, elektrotechnické a strojní
měření, mikroprocesorová technika, senzorika, tekutinové mechanizmy,
programovatelné automaty, robotika a další automatizační technika podle
volby specifického učiva v předmětu mechatronika.
Učebny dílen
musí zabezpečit strojní a elektrotechnickou praxi v rozsahu osnov předmětu
praxe.
Zdravotní
podmínky
Aby
se žák mohl odpovídajícím způsobem absolvovat vzdělávání v rámci
tohoto vzdělávacího programu nesmí mít:
·
závažné vady a choroby pohybového ústrojí, zejména vady
horních končetin s poruchou jemných motorických funkcí, úchopové
schopnosti ruky s porušenou koordinací svalových funkcí,
·
poruchy zraku, poruchy barvocitu, poruchy prostorového vidění,
poruchy rychlé adaptace a chronické onemocnění víček a spojivek.
Budoucí
pracovní uplatnění absolventa v daném oboru výrazně omezují:
·
chronická onemocnění kůže, včetně vleklých dermatóz,
·
chronické poruchy respirační, katary horních cest dýchacích
a zánětlivá onemocnění srdce s poruchou rytmu.
Zdravotní
způsobilost pro studium posoudí lékař.