1         Pojetí a cíle vzdělávacího programu

Vzdělávací program připravuje žáky pro práci zdravotnických pracovníků, kteří budou poskytovat základní ošetřovatelskou péči v rámci ošetřovatelského procesu pod odborným dohledem všeobecné sestry, porodní asistentky a radiologického asistenta. Vzdělávání se proto zaměřuje zejména na zvládnutí ošetřovatelských výkonů a postupů a na vytváření žádoucích profesních postojů, návyků a dalších osobnostních kvalit zdravotnického pracovníka. Žáci jsou vedeni k pečlivosti a odpovědnosti za kvalitu své práce, k ochotě a trpělivosti při poskytování ošetřovatelské péče a jednání s pacienty/klienty. Zároveň jsou vzděláváni tak, aby získali pozitivní hodnotovou orientaci potřebnou pro pracovní, osobní i občanský život, byli schopni se dále vzdělávat a úspěšně se vyrovnávat s problémy. Důležitým aspektem je výchova žáků k péči o vlastní zdraví a k vědomí závažnosti prevence nemocí.

Vzdělávací program je koncipován tak, aby vedle odborného vzdělání poskytl žákům i všeobecné vzdělání, které mu umožní využívat získané vědomosti a dovednosti při řešení různých problémů a situací pracovního, osobního, sociálního a ekonomického charakteru. Odborné vzdělání poskytuje žákům základní odborné vědomosti nezbytné k vytvoření požadovaných ošetřovatelských dovedností. Nedílnou součástí odborného vzdělávání jsou cvičení a praktická výuka ve zdravotnických a dalších zařízeních poskytujících zdravotnickou péči (např. sociálních).

2         Charakteristika obsahových složek

Vzdělávání v oboru ošetřovatel zahrnuje všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání a tzv. klíčové kompetence.

2.1   Všeobecné vzdělávání

2.1.1   Jazykové vzdělávání

Rozvíjí především komunikativní dovednosti žáků, učí je kultivovaně se vyjadřovat v různých situacích osobního i pracovního charakteru. Důraz se klade také na dovednost pracovat s textem jako se zdrojem informací (dovednost získávat a zpracovávat informace), v případě uměleckých textů na dovednost vnímat text jako estetický a emocionální prostředek. Učivo je obsaženo zejména v předmětech český jazyk a literatura a cizí jazyk. Výuka cizího jazyka navazuje na dovednosti a znalosti, které žáci získali na základní škole a dále je prohlubuje.

2.1.2   Společenskovědní a ekonomické vzdělávání

Připravuje žáky na život v demokratické společnosti a integrující se Evropě, učí je orientovat se v současných společenských a ekonomických problémech. Pozornost se věnuje multikulturní výchově žáků a uplatňování multikulturního přístupu k pacientům/klientům. Společenskovědní a ekonomické vzdělávání se realizuje především v předmětech občanská nauka a ekonomika, přispívají k němu předměty psychologie a ošetřovatelství.

2.1.3   Matematické vzdělávání

Prohlubuje vědomosti a dovednosti, které žáci získali na základní škole a učí je využívat matematických dovedností při řešení reálných situací.

2.1.4   Přírodovědné vzdělávání

Rozvíjí vědomosti žáků z vybraných přírodovědných disciplín, zejména z fyziky, chemie a ekologie. Vede je k porozumění přírodním jevům a zákonitostem, k pozitivnímu vztahu k přírodě a životnímu prostředí v duchu udržitelného rozvoje. Vede je také k pochopení vztahů mezi životním prostředím a zdravím člověka.

2.1.5   Estetické vzdělávání

Rozvíjí především estetickou a emocionální stránku osobnosti žáků.

2.1.6   Péče o vlastní zdraví a tělesnou zdatnost

Tato oblast je zaměřena na podporu fyzického i psychického zdraví žáků, na vytváření pozitivního vztahu k vlastnímu zdraví, na posilování fyzické zdatnosti a volních vlastností žáků. Cílem je vybavit žáky dovednostmi a znalostmi potřebnými pro vlastní tělesný rozvoj, učit je vyrovnávat jednostrannou pracovní zátěž a nedostatek pohybu. Důraz se klade na to, aby žáci získali kladný vztah k pohybovým a sportovním aktivitám, aby chápali význam pohybových aktivit pro zdraví. Učivo se realizuje v předmětu tělesná výchova a formou sportovních kurzů a dalších sportovních aktivit organizovaných školou.

2.1.7   Vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích

Obecným cílem vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích je podpora počítačové gramotnosti žáků, jejich příprava na efektivní využívání prostředků informačních a komunikačních technologií v běžném osobním životě i pro pracovní účely, jako zdroje informací a prostředku dalšího vzdělávání. Vzdělávání se realizuje jednak v rámci vyučovacího předmětu informační a komunikační technologie, jednak důsledným a funkčním využíváním práce s počítačem a internetu v celém vzdělávacím procesu.

2.2   Odborné vzdělávání

Poskytuje žákům ucelený soubor vědomostí, manuálních a intelektových dovedností a návyků nezbytných pro jejich pracovní uplatnění. Zahrnuje jednak učivo obecně odborného charakteru a základy učiva specificky odborného, zaměřeného na ošetřovatelský péči o jednotlivé kategorie pacientů.

Obecně odborné učivo vytváří vědomosti a dovednosti týkající se rodinné výchovy, zdraví a prevence nemoci, zdravotní politiky a fungování veřejného zdravotnictví a sociální péče, podpory veřejného zdraví a výchovy k péči o zdraví, etiky ošetřovatelské péče a práv pacientů. Seznamuje žáky se stavbou, fungováním a změnami lidského organismu, poskytuje jim základní poznatky z psychologie potřebné k poznání a pochopení osobnosti pacienta i k rozvoji vlastní osobnosti.

Učivo specificky odborné zahrnuje nezbytné teoretické poznatky a praktické dovednosti týkající se péče o zdraví a ošetřování pacientů ve zdravotní i sociální péči, včetně specifického přístupu k péči o osoby z odlišného sociokulturního prostředí v rámci jejich pracovních kompetencí. Žáci si osvojují ošetřovatelské postupy potřebné pro poskytování základní ošetřovatelské péče pacientům, zejména s vnitřními chorobami, chirurgickými a přenosnými chorobami, dětem starším 6 let a seniorům. Součástí odborného vzdělávání je osvojení zásad a dovedností předlékařské první pomoci a ochrany člověka za mimořádných situací.

Systematicky se věnuje pozornost bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a dodržování hygienických a epidemiologických požadavků. Důraz se klade také na uplatňování ekologických a ekonomických hledisek v práci zdravotnického pracovníka.

Odborné vzdělávání má teoreticko-praktický charakter. Praktické vzdělávání se realizuje jednak formou cvičení ve škole, jednak formou praktického vyučování na zdravotnických pracovištích a formou odborného výcviku. 

2.3   Klíčové kompetence

Jedná se o soubor schopností, znalostí a s nimi souvisejících postojů a hodnot, které jsou obecně uplatnitelné (přenositelné), mohou být využívány u každé práce bez ohledu na odbornost, i v osobním životě, a přispívají tedy k lepší zaměstnatelnosti absolventů. Prolínají celým odborným i všeobecným vzděláváním, na jejich vytváření se musí podílet různou mírou všechny vyučovací předměty.

Jedná se o tyto kompetence:

·         komunikativní – vyjadřovat se přiměřeně k účelu jednání a komunikační situaci v projevech mluvených i psaných, na všeobecná i odborná témata, umět naslouchat druhým a vhodně reagovat na partnera, zpracovávat jednoduché texty a různé pracovní písemnosti, číst s porozuměním a efektivně zpracovávat informace získané četbou;

·         personální a sociální (interpersonálních) – usilovat o svůj další rozvoj, odhadovat své možnosti a stanovovat si přiměřené cíle, reálně plánovat a řídit své učení, pracovní činnost a kariérní růst, spolupracovat s ostatními a pracovat v týmu v různých pozicích a rolích, přijímat odpovědnost za svou práci;

·         řešit běžné pracovní i mimopracovní problémy a problémové situace – zejména identifikovat problémy, hledat různá řešení, vyhodnocovat výsledky;

·         kompetence k práci s informacemi a využívání prostředků informačních a komunikačních technologií – tzn. zejména volit zdroje informací, nacházet v textu a vybírat požadované informace, zaznamenávat je, kriticky vyhodnocovat, interpretovat získané informace, používat počítač a jeho periferie, zvládnout základní práce se soubory, vytvořit strukturovaný textový dokument, pracovat na základní úrovní s tabulkovým procesorem a databází, komunikovat elektronickou poštou, získávat informace pomocí internetu;

·         kompetence k matematickým aplikacím – aplikovat základní matematické postupy při řešení praktických úkolů pracovního i obecného charakteru, tzn. zejména volit vhodné matematické postupy a algoritmy, správně používat měřicí a jiné jednotky, odhadovat výsledky a provádět jejich ověření, rozumět informacím se standardními matematickými pojmy a údaji.

Nedílnou součástí vzdělávání žáků je příprava na aktivní uplatnění se na trhu práce. Pojetí a způsob realizace této přípravy jsou dány metodickým pokynem k zařazení učiva Úvod do světa práce, který vydalo MŠMT v návaznosti na usnesení vlády ČR č. 325 ze dne 3. dubna 2000 k „Opatření ke zvýšení zaměstnanosti absolventů škol.“ Vybrané prvky učiva jsou zapracovány v učebních dokumentech.

Zvýšenou a soustavnou pozornost je nutno věnovat vedení žáků k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a k dodržování pracovněprávních předpisů a etických požadavků na pracovníky ve zdravotnictví a problematice ochrany člověka za mimořádných událostí ve smyslu pokynu MŠMT č.j. 13586/03-22 ze dne 4. 3. 2003.

3         Organizace výuky

Studium je organizováno jako tříleté denní, nebo jako tříleté večerní studium. Součástí studia je praktická výuka formou odborného výcviku, kterou žáci vykonávají na zdravotnických pracovištích a pracovištích sociální péče pod odborným vedením učitele nebo pověřeného pracovníka, který je způsobilý k výkonu povolání všeobecné sestry, porodní asistentky, radiologického asistenta a zároveň k vedení odborné praktické výuky žáků středních škol podle platných právních předpisů. Náplň praktického vyučování je dána učební osnovou, její organizační zabezpečení je v kompetenci ředitele školy. Celkový rozsah odborného výcviku v denní formě studia je 660 hodin, ve večerní formě studia 462 hodin. V obou formách studia činí úhrn praktického vyučování nejméně 700 hodin za studium (viz poznámky č.11 a 12 obecného učebního plánu).

Závěrečná zkouška se organizuje v souladu s platnými předpisy.

4         Metodické přístupy

Při výběru metod výuky se doporučuje přihlížet na individuální schopnosti žáků zejména se specifickými poruchami učení. Ve výuce je žádoucí uplatňovat různé aktivizační metody, které napomáhají vytvoření požadovaných klíčových, odborných a dalších dovedností, zvyšují motivaci žáků a pozitivně ovlivňují jejich vztah k učení a konkrétnímu vyučovacímu předmětu. Jsou to například metody autodidaktické, metody problémového vyučování, dialogické metody, metody demonstrační, inscenační a simulační, metody projektového vyučování nebo týmové práce.

Pro realizaci klíčových kompetencí, zejména kompetence řešit samostatně a komplexně prakticky orientované problémy a pracovat v týmu, se doporučuje jako vhodná metoda projektové vyučování.

Ve studiu při zaměstnání je třeba respektovat zvláštnosti vzdělávání dospělých.

5         Další specifické požadavky

5.1   Zdravotní požadavky na uchazeče o studium

Při výběru studijního oboru nejsou zdravotně způsobilí uchazeči trpící zejména:

-          prognosticky závažnými onemocněními podpůrného a pohybového aparátu znemožňujícími zátěž páteře a trupu,

-          prognosticky závažnými onemocněními omezujícími funkce končetin,

-          prognosticky závažnými chronickými nemocemi dýchacích cest a plic, kůže a spojivek včetně onemocnění alergických,

-          prognosticky závažnými nemocemi srdce a oběhové soustavy vylučujícími středně velkou zátěž,

-          prognosticky závažnými poruchami mechanismu imunity,

-          prognosticky závažnými a nekompenzovanými formami epilepsie a epileptických syndromů a kolapsovými stavy,

-          prognosticky závažnými nemocemi oka znemožňujícími zvýšenou fyzickou zátěž a manipulaci s břemeny,

-          prognosticky závažnými poruchami vidění, poruchami barvocitu,

-          závažnými duševními nemocemi a poruchami chování.

Zdravotní omezení vždy závisí na specifických požadavcích zvoleného oboru nebo předpokládaného uplatnění. K posouzení zdravotního stavu uchazeče je příslušný registrující praktický lékař.

5.2   Požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví

Neoddělitelnou součástí teoretického i praktického vyučování je problematika bezpečnosti a ochrany při práci, hygieny práce a požární ochrany. Výchova k bezpečné a zdraví neohrožující práci vychází ve výchovně-vzdělávacím procesu z požadavků v době výuky platných právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (zákonů, nařízení vlády, vyhlášek, technických předpisů a českých technických norem). Tyto požadavky musí být doplněny o vyčerpávající informaci o rizicích možných ohrožení, jimž jsou žáci při teoretickém i praktickém vyučování vystaveni, včetně informace o opatřeních na ochranu před působením zdrojů rizik.

Prostory pro výuku musí odpovídat svými podmínkami požadavkům stanoveným zdravotnickými předpisy, zejména vyhláškou č. 108/2001 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na prostory a provoz škol, předškolních zařízení a některých školských zařízení, a nařízením vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů. Je nutno se řídit též nařízením vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí.

Poučení žáků o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, jakož i ověření znalostí, musí být prokazatelné.

Nácvik a procvičování činností musí být v souladu s požadavky právních předpisů upravujících zákazy prací pro mladistvé (zákoník práce, vyhláška č. 288/2003 Sb.) a v souladu s podmínkami, za nichž mladiství mohou konat zakázané práce z důvodu přípravy na povolání.

Základními podmínkami bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se rozumí:

1.       Důkladné seznámení žáků s platnými právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s organizací práce a pracovními postupy.

2.       Používání strojů a zařízení, pracovních nástrojů a pomůcek, které odpovídají bezpečnostním předpisům.

3.       Používání osobních ochranných pracovních prostředků podle vyhodnocených rizik pracovních činností.

4.       Seznámení žáků s vybranými kapitolami zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

5.       Dodržování maximálního počtu žáků ve skupině dozorované mistrem odborné výchovy v souladu s přílohou č.1 vyhlášky MŠMT ČR č. 354/1991 Sb..

6.       Vykonávání stanoveného dozoru na pracovištích žáků.