Kód a název vzdělávacího programu:
82-51-H/006 (85-56-2) Umělecký
truhlář
Vstupní předpoklady žáků: Do
učebního oboru mohou být přijati žáci a uchazeči, kteří splnili
povinnou školní docházku a vyhověli podmínkám přijímacího řízení,
jehož součástí je talentová zkouška, a kteří vyhověli zdravotním požadavkům.
Délka vzdělávacího programu a forma studia:
- 3 roky denní
studium
- 3 roky večerní
studium
Pojetí a cíle vzdělávacího programu:
Učební obor umělecký truhlář splňuje požadavky na vzdělávací
program učebního oboru SOU podle
Standardu středoškolského odborného vzdělávání s důrazem na tradiční
rukodělné uměleckořemeslné činnosti v oblasti zpracování dřeva.
Praktická složka vzdělávání výrazně působí na vytváření a
formování klíčových i specifických dovedností a zajišťuje odbornou
přípravu pro výkon povolání.
Vyučující mají v průběhu přípravy na zřeteli, že se žáci
připravují především pro práci v malém pracovním kolektivu, a proto
se musí naučit organizovat si práci,
i v návaznosti na činnosti dalších uměleckořemeslných profesí, jako
např. umělecký řezbář.
Teoretická a praktická složka vzdělávání kladou důraz na upevňování
a rozvoj klíčových dovedností. Klíčové dovednosti získané prostřednictvím
vzdělávání mají rozhodující vliv na formování osobnosti budoucího
absolventa z hlediska jeho uplatnění v osobním, profesním i společenském
životě.
Obecným cílem vzdělávacího
programu je připravit pracovníky pro dělnické povolání uměleckořemeslného
charakteru, orientované na činnosti reprodukční a realizační; připravit
pracovníky dobře umístitelné na trhu práce, schopné adaptace na měnící
se podmínky trhu práce, tzn. snadno rekvalifikovatelné, s rozvinutými
klíčovými dovednostmi.
Charakteristika obsahových složek:
Všeobecné vzdělávání
Obsah vzdělávacího programu učebního oboru umělecký truhlář je
odvozen ve složce všeobecně vzdělávací od Standardu středoškolského
odborného vzdělávání vymezujícího v podobě výchovně vzdělávacích
cílů a obsahových okruhů šest oblastí všeobecného vzdělávání.
Jazykové vzdělávání plní
významnou socializační a kulturační funkci, neboť v návaznosti na předcházející
vzdělávání rozvíjí komunikativní kompetence žáků v mateřském a
cizím jazyce, učí je vstupovat do vzájemných kontaktů s druhými
lidmi, pomáhá jim uplatnit se ve společnosti, zprostředkovává jim potřebné
informace a přibližuje kulturní a jiné hodnoty. Jelikož je jazyk důležitým
nástrojem myšlení, napomáhá jazykové vzdělávání rozvoji kognitivních
schopností žáků a jejich logického myšlení, na druhé straně přispívá
i ke tříbení jazykového a estetického cítění a k celkové kultivaci
osobnosti žáka.
Společenskovědní vzdělávání,
které představuje zařazení předmětu občanská výchova, má
multidisciplinární charakter, neboť jeho základ tvoří soubor poznatků z řady
vědních disciplín, např. dějin, etiky, politologie, psychologie apod.. Základním
cílem společenskovědního vzdělávání však není vybavit žáka množstvím
poznatků, nýbrž sociální a osobnostní kultivace žáka. Osvojené poznatky
mají usnadnit žákovi pochopit sama sebe i druhé lidi, naučit se žít v užším
i širším společenství, chápat a vědomě akceptovat principy a normy dané
společnosti.
Matematické vzdělávání rozvíjí
numerické dovednosti a návyky žáků, vybavuje je poznatky potřebnými jak
pro studium daného oboru, tak pro úspěšnou profesionální činnost a
orientaci v každodenním životě. Matematika se významně podílí na
formování intelektuálních dovedností
žáků, především jejich logického
myšlení.
Přírodovědné vzdělávání
obsahuje vybrané poznatky z fyziky, chemie a ekologie. Žáci si osvojí
nejdůležitější fyzikální a chemické pojmy, veličiny a zákonitosti nutné
k pochopení jevů a procesů v přírodě, odborné praxi a v každodenním
životě. V ekologické oblasti se učí chápat nebezpečí ohrožení přírody
lidskými činnostmi a zaujímat postoje k problémům v oblasti péče
o životní prostředí.
Estetické vzdělávání má
nadpředmětový charakter, neboť má výrazné kultivační a výchovné poslání.
Na estetické vzdělávání je nutno nahlížet jako na jednu ze základních
formativních oblastí vzdělávacího
procesu. Realizuje se jednak vlastní tvůrčí činností žáka především
ve vyučovacím předmětu výtvarná výchova, jednak přes poznání a
pochopení krásy prostřednictvím konkrétních uměleckých děl, estetických
výtvorů a architektury různých epoch a žánrů především ve vyučovacím
předmětu dějiny umění. Estetická výchova prostupuje celým vzdělávacím
obsahem a přispívá k pochopení zákonitostí tradiční i moderní uměleckořemeslné
tvorby.
Rozvoj tělesné kultury je
zaměřen na vytváření návyků směřujících k péči o tělo a zdraví
jako jednoho z předních požadavků moderní společnosti na každého
jedince.Vedle klasické tělesné výchovy rozvíjející fyzické dispozice žáků
jsou ve vyučovacím předmětu dborný výcvik vymezeny požadavky na vytvoření
předpokladů pro transfer získaných dovedností z oblasti tělesné kultury
do pracovní metodiky a na zvládnutí kompenzačních cvičení k regeneraci tělesných
a duševních sil vzhledem k požadavkům praxe a budoucí profese, dále pak na
vědomosti a dovednosti z oblasti zdravotní výchovy, především se jedná o
zvládnutí základů poskytování první pomoci při úrazech.
Odborné vzdělávání
Složka odborného vzdělávání je odvozena od Standardu středoškolského
odborného vzdělávání vypracovaného v podobě vzdělávacích cílů a
obsahových okruhů pro vzdělávací směr umění, užité umění. Poskytuje
žákům ucelený soubor teoretických vědomostí, intelektuálních a manuálních
dovedností a návyků nezbytných pro jejich budoucí uplatnění v oblasti uměleckého
truhlářství. Odborné vzdělávání je zabezpečeno základními a speciálními
odbornými předměty. Vědomosti a dovednosti z teoretické složky odborného
vzdělávání jsou využívány v různých praktických aplikacích v předmětu
odborný výcvik. Je tak zabezpečena vzájemná vazba teoretického a praktického
odborného učiva, která je nezbytná pro profesní uplatnění absolventa v praxi.
Základní odborné vzdělávání
je obsaženo především v předmětech dějiny umění, výtvarná výchova,
technické kreslení, ekonomika a práce s počítačem. Učivo těchto předmětů
poskytuje teoretické vědomosti, praktické dovednosti a zejména návyky v oblasti
metod myšlení a práce. Je základem žádoucí přizpůsobivosti absolventa v rámci
oboru.
Speciální odborné vzdělávání
učebního oboru je obsaženo zejména v předmětech materiály a
technologie. Učivo těchto předmětů má značný význam pro výuku v odborném
výcviku, neboť poskytuje poznatky o vlastnostech a druzích používaných
materiálů, o výrobcích, jejich konstrukci a používaných technologiích při
zhotovování konkrétních truhlářských výrobků. Mimořádný význam pro
přípravu žáků má odborný výcvik, který plní funkci integrujícího předmětu. V
odborném výcviku si žáci vytvářejí především manuální dovednosti, dále
si prohlubují všeobecné a odborné
vědomosti, které si osvojili v teoretickém vyučování a učí se je
používat v praxi. Odborný výcvik je vykonáván na vhodně vybavených
pracovištích pod vedením kvalifikovaných a zkušených pracovníků.
Klíčové dovednosti
Klíčové dovednosti získávané prostřednictvím vzdělávání mají
umožnit žákům pružněji reagovat na prudký rozvoj vědeckého poznání a
společenského vývoje a vytvářejí obecnější kvalifikační předpoklady
pro uplatnění v pracovním a občanském životě.
Z hlediska významu klíčových dovedností pro učební obor lze
považovat za žádoucí posilování
·
komunikativních
dovedností,
zejména dovednosti vyjadřovat se ústně i písemně přiměřeně situaci,
zpracovávat písemný materiál, vysvětlovat a znázorňovat, číst s porozuměním
textu,
·
personálních
a interpersonálních dovedností, zejména zdokonalovat vlastní učení a výkonnost,
dovednost využívat sebepoznávání, sebekontroly a seberegulace, dovednost
pracovat s druhými lidmi, přijímat odpovědnost za vlastní práci i za
práci ostatních,
·
dovednosti
řešit problémy a problémové situace, zejména identifikovat a analyzovat problémy, zvažovat možnosti
jejich řešení, vybírat a navrhovat řešení optimální v daném
kontextu, stanovovat a dodržovat efektivní postupy při realizací řešení,
·
dovednosti
numerické aplikace,
zejména dovednosti používat různé aritmetické postupy důležité pro řešení
praktických situací,
·
dovednost
využívat informačních technologií, zejména dovednost pracovat s osobním počítačem, využívat
rozmanitých informačních zdrojů a informací různého druhu a charakteru v pracovním
i mimopracovním životě.
Organizace výuky:
Příprava žáků je organizována jako tříleté denní studium pro žáky
a uchazeče, kteří splnili povinnou školní docházku. Studium může být
organizováno i jako večerní, rovněž tříleté. Příprava je ukončena závěrečnou
zkouškou podle příslušných právních norem a poskytuje střední odborné
vzdělání. Škola zajišťuje teoretické i praktické vyučování, nebo je
praktické vyučování zajišťováno ve střediscích praktického vyučování
nebo na pracovištích praktického vyučování.
Metodické přístupy:
Metody a formy
vzdělávací práce volí vyučující se zřetelem k charakteru předmětů,
konkrétní situaci v pedagogickém procesu i s ohledem na možnosti
školy.
Při výuce všeobecně vzdělávacích i odborných předmětů musí
vyučující věnovat zvýšenou pozornost realizaci cílů klíčových
dovedností a přizpůsobit jim používané vyučovací metody a formy.
Orientaci, kde se klade zvláštní důraz na realizaci cílů jednotlivých
klíčových dovedností ve vyučovacích předmětech, poskytuje tabulka klíčových
dovedností zařazená v učebních dokumentech za učebním plánem denní
formy studia.
Pro realizaci cílů klíčových dovedností se doporučuje jako jedna z nejvhodněji
aktivizujících metoda projektové vyučování. Ta spočívá v tvorbě a
následné realizaci ucelených a vhodně tematicky koncipovaných žákovských
projektů. Příklad žákovského projektu z hlediska přípravy vyučujícího
je přiložen na závěr učebních dokumentů.
Žákovský projekt zařazený
v těchto učebních dokumentech (vzdělávacím programu) není pro školy
povinný, ale jedná se o námět (ukázku) jednoho projektu, který školy
mohou využít jako vzor, na základě kterého si vyučující ve školách
mohou zpracovat podklady pro realizaci konkrétních projektů.
V celém procesu výuky vedou vyučující žáky k trpělivé a
soustavné práci a usilují o to, aby si žáci vytvořili dobrý vztah k práci.
Výchovu v tomto smyslu lze uplatnit zejména v předmětu odborný výcvik.
Další specifické požadavky:
Zdravotní požadavky na uchazeče
Při výběru
do učebního oboru umělecký truhlář nejsou
zdravotně způsobilí uchazeči trpící zejména:
·
nemocemi
pohybového ústrojí znemožňujícími práce ve vynucené poloze,
dlouhé stání, středně velkou zátěž,
·
poruchami
funkce horních končetin (poruchy hrubé i jemné motoriky),
·
prognosticky
závažnými alergickými chorobami kůže, dýchacích cest, spojivek,
·
prognosticky
závažnými chronickými onemocněními dýchacích cest, kůže,
·
prognosticky
závažnými onemocněními srdce a oběhové soustavy vylučujícími i středně
velkou zátěž,
·
krvácivými
stavy různé etiologie,
·
prognosticky
závažnými onemocněními endokrinními a přeměny látek, včetně diabetes
mellitus,
·
záchvatovými
a kolapsovými stavy včetně epilepsie v případě předpokladu práce ve výškách,
práce s motorovou mechanizací, včetně prací, kde by mohlo dojít k ohrožení
zdraví svého či spolupracovníků,
·
poruchami
zraku (centrální zraková ostrost 5/7,5 možno s korekcí), poruchami zorného
pole, poruchami barvocitu,
·
závažnými
poruchami chování (sklon k užívání drog).
K posouzení
zdravotního stavu je příslušný registrující praktický lékař.
Požadavky na
bezpečnost a ochranu zdraví při práci a hygienu práce
Neoddělitelnou součástí teoretického a praktického vyučování je
problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygieny práce a požární
ochrany.
Ve výchovně vzdělávacím procesu musí výchova k bezpečnosti a
ochraně zdraví při práci vycházet z platných právních předpisů -
zákonů, prováděcích vládních nařízení, vyhlášek a norem. Výklad musí
směřovat od všeobecného ke konkrétnímu a postihovat jak otázky a předpisy
bezpečnosti z hlediska jednotlivce, tak pracovníka řídícího činnost
kolektivu.
V prostorách určených pro vyučování žáků je třeba vytvořit
podle platných předpisů podmínky pro zajištění bezpečnosti a hygieny práce
a požární ochrany.
Rozsah praktické přípravy na povolání je určen učebními osnovami.
Podmínky, za kterých je možno tuto přípravu provádět, stanoví ZP ve znění
pozdějších předpisů v § 163 až 168 a dále ustanovení Vyhlášky
Ministerstva zdravotnictví č. 261/1997 Sb. ve znění pozdějších přepisů,
podle níž je nutno respektovat zásady vztahující se k zakázaným pracím.
Základními podmínkami bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se
rozumí:
1.
Důkladné
seznámení žáků s platnými právními a ostatními předpisy o bezpečnosti
a ochraně zdraví při práci, s technologickými a pracovními postupy.
2.
Používání
strojů a zařízení, pracovních nástrojů a pomůcek, které odpovídají
bezpečnostním předpisům.
3.
Používání
osobních ochranných prostředků podle vyhodnocených rizik pracovních činností.
4.
Seznámení
žáků s vybranými kapitolami zákona č. 133/1985 Sb., o požární
ochraně v platném znění a vyhláškou MV č. 21/1996 Sb., kterou se
provádějí některá ustanovení zákona ČNR o požární ochraně.
5.
Dodržování
maximálního počtu žáků ve skupině dozorované mistrem odborné výchovy v souladu
s přílohou č.1 vyhlášky MŠMT ČR č. 354/1991 Sb..
6.
Vykonávání
stanoveného dozoru na pracovištích žáků, přičemž stupně dozoru jsou
vymezeny následovně:
Práce pod dozorem - vyžaduje
trvalou přítomnost osoby pověřené dozorem, která dozírá na dodržování
BOZP a pracovního postupu. Tato osoba musí všechna pracovní místa zrakově
obsáhnout tak, aby mohla bezprostředně zasáhnout v případě porušení
bezpečnostních předpisů a pracovních pokynů nebo ohrožení zdraví.
Práce pod dohledem - osoba
pověřená dohledem zkontroluje před zahájením práce pracoviště žáků a
pokud všechna pracovní místa zrakově neobsáhne, pak je v průběhu
prací obchází a kontroluje.
Stanovení příslušného stupně dozoru na konkrétní probírané téma
odborného výcviku je povinností vedoucích zaměstnanců příslušného učňovského
zařízení v závislosti na charakteru tématu a podmínkách jednotlivých
pracovišť, kde žáci příslušný tematický celek plní.